Řeč je samozřejmě o Pálavě. Letošní rok, co se Pálavy týče, zůstával po dlouhou dobu dosti napínavý. ČHS podala žádost na ochránce pozdě a to jestli se letos bude na Pálavě lézt nebo ne zůstávalo dlouho s otazníkem.

Samozřejmě, že povolení bylo uděleno, jinak bych se nemusel trápit s těmito řádky.

A tak 6.10. tedy v neděli ráno ve skoro sedm hodin jsem přisedl do auta k Pepovi B., Jirkovi Z. a Honzovi Š. vyslechnul si nějaké poznámky o dochvilnosti a hurá směr Pálava.

Dále už je to klasika, přijeli jsme do Horních Věstonic, zaparkovali kousek od hřbitova, hodili batohy na záda a začali šlapat do kopce. Po cestě nahoru ke skalám kvůli Honzovi jsme drželi tempo a nikdo se neodvážil zastavit na nabráni sil. Díky tomu jsme došli značně rozehřáti a tak se začalo rovnou lézt.

Já a Jirka jsme dostali od Pepy doporučení vyzkoušet cestu Hodinková (bylo nám řečeno že prý má klasifikaci 6+, můj průvodce udává 7+ jen tak pro zajímavost „Pepo“) . Honza s Pepou lezli za námi cestou Karolkův kout, kterou jsme se nakonec na vrchol dostali i my. Jirkovi se poslední pasáž natolik líbila, že jí půlku pozpátku seběhl (prý se s ním utrhl chyt) aby si jí mohl dá ještě jednou.

I Honza si jí užíval více než jednou, jen netrhá chyty protože není tlustej.

Mezitím za námi dorazili i další zástupci našeho oddílu. Takže poté co jsme sešli dolu z vrcholku jsme se mohli přivítat s Romanem O., Radkou S. a Jirka M., Karolinou B. a Jirkem S. Ti taky na nic dlouho nečekali a vydali se do horních sektoru.

Protože jsme se viděli jen při jejich příchodu a našem odchodu ze skal, nemohu tady zdůraznit jejich úspěchy ve stěně. Ale počítám s tím že si to užili stejně jako my. Zásluhu na tom mělo jak počasí, které se odpoledne opravdu povedlo, tak i letošní malá účast ostatních lezců.

Návrat domů jak už je na tomto místě zvykem se neobešel bez navštívení vinného sklípku, kde jsme my, co nemáme problém s alkoholem (ale bez něj) nakoupili zásoby burčáku.

Tak zas za rok, s pozdravem Martin L.

 

 

Burčák a k tomu nějaké to lezení