Horolezecký oddíl Třebíč a lezecká stěna
Každý se na závod připravoval po svém. Márv si dal trénink na kole (a možná i další tréninky), Roman vzal přípravu trošku z jiného konce, den před akcí doplnit důležité vitamíny (pěnivé ionťáky) a já to nechal tak nějak osudu… Na kole jsem seděl letos jednou v rámci víkendové 40km projížďky, plavání prakticky nic a vzhledem k pochroumanému palci na noze jsem 14 dní neběhal, takže ideální příprava 🙂
Píšu článek poprvé v životě. Nejsem žádný spisovatel, a tak to možná nebude úplně dokonalé (trochu cestopis) – ale je to psané upřímně a od srdce. Chtěl jsem zachytit jeden povedený výlet do Bosny a Hercegoviny, kde nešlo jen o lezení. Byl to týden plný zážitků, krásných výhledů, vodopádů, skvělých i špatných cest, trošky chaosu a hlavně srandy. Jestli máte chvíli, pojďte si s námi projít cestu, kterou jsme si fakt užili – a která na nás rozhodně zanechala stopu…
Na tento výlet se k nám přidala sousedka s dcerou, tudíž jsme potřebovali auto pro více lidí, tedy pro 6. Sousedky strýc takovým autem disponoval a tedy nám ho výměnou za naše propůjčil. Při předání aut, si jejich majitelé liboval, jak jsou to skvělá auta a že je nikdy nezklamala…
Dva květnové svátky vybízely k tomu naplánovat nějakou větší lezeckou akci. Protože kdy jindy si vezmete v práci pět dní dovolené a získáte jedenáct dní volna… A tak se naplánovalo pár dní ve Slovinsku a týden v chorvatském Omiši…
Letošní, již 12. ročník tradičního oddílového běhu na Pekelňák, se nesl ve znamení nekalé konkurence. Organizátoři jakéhosi bezvýznamného výklusu zvaného Třebíčský půlmaraton vůbec nedbali na dlouho dopředu známý termín našeho prestižního klání a svůj výběh se rozhodli uskutečnit v ten samý den. A to pěkně prosím, někteří z klíčových členů organizačního výboru se v minulosti našeho závodu nejenom zúčastnili, ale dokonce měli i tu drzost obsadit příčku nejvyšší. Bohužel pochybná a pomíjivá světská sláva a hypotetická vidina vavřínů zlákala mnohé běžce, včetně některých členů oddílu, na tento konkurenční podnik…
Naší oblíbenou Velikonoční destinací se už před několika lety stal Rovinj. Mnoho z nás má toto město s krásným lezením v nedalekém parku hned u moře v oblibě. Letos jsme vyrazili v počtu osmi – a pes.
Plánovaný odjezd byl ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách. Kdo si přivstal a vyrazil včas, ušetřil přes dvě hodiny v kolonách, zejména okolo Lublaně…
Jelikož loňský model spaní na stěně v Kuřimi se ukázal zopakování hodný, i letos v březnu jsme se sešli v obstojném, leč nepočítaném počtu na lezecké stěně v Kuřimi. Akce začala ve večerních hodinách a dávala tak předem tušit, že končit se bude až v brzkém ránu…
Naše lezecká dovolená začíná 12. ledna. Před půl třetí ráno, se rychle scházíme ve Znojmě a rozdělujeme si vybavení. Nasedáme do auta a vyrážíme směr Vídeň. Auto pak necháváme u společnosti Panda Parking, kde nás týden parkování vyjde na 100 EUR. S těžkým batohem, a ještě těžšíma očima se vydáváme na pětihodinový let…
Závěr horolezeckého roku bez posledního slanění by nebyl úplný. To je prostě holý fakt, o kterém se nedá nijak polemizovat. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit ale to je asi tak všechno co proti tomu můžeme dělat…