Author: Karel Konečný

Lidé na celém světě mají své rituály. Obvykle slouží k tomu, aby si zajistili přízeň a náklonnost svých božstev. Horolezci samozřejmě nemohou být výjimkou, proto každoročně provádějí zdánlivě pošetilou činnost, zvanou Poslední slanění.

Letošní zahajovací lezecký víkend se po mnoha letech odehrál na novém místě, tradiční Rozštípenou skálu nahradila na základě internetového hlasování lezecká oblast poblíž jihočeské Bechyně…

Po prvním pokusu, kdy jsme se ukázali jako ne dostatečně tvrdí a odolní horalé, kteří z důvodu nepříznivého počasí závod na poslední chvíli odvolali (viz předchozí report), jsme se přece jenom v náhradním termínu, v sobotu 23.4. 2022 sešli v uspokojivém počtu na parkovišti v Libušině údolí, …

Poslední slanění je akce tradiční, v našem případě i zimní, takže letošní počasí nám náramně káplo do noty. Ne, že by bláto taky nemělo něco do sebe, zvláště když jsou legendární tři brody po vydatných deštích rozvodněné jako jarní Yukon,…

Sobota 22 května – to byl ten den, na který jsme měli naplánováno tradiční oddílové zahájení sezony. Termín je to poměrně osvědčený, v tuto dobu bývá zpravidla dostatečně teplo, abychom na obvyklém místě, tj. Rozštípené skále u Hamrů nad Sázavou,

Před nedávnem se některý z členů našeho oddílu v kalendáři dočetl, že už začalo jaro. Vzhledem k stavu počasí se jednalo o poměrně šokující informaci, ale po prostudování většího množství dalších kalendářů a diářů jsme museli uznat, že na tom

Letošní rok je celý takový nestandardní (rozuměj na prd), takže poněkud nestandardně proběhl i letošní ročník Pekelného běhu. V běžném jarním termínu tu údajně řádil jakýsi virus, importovaný ze země Velkého Mao Ce- tunga, což vláda vyřešila vyhlášením stanného práva.

Letos nám to jaro začalo nějak divně. Číňani sem poslali jakési svinstvo, kterým se pokusili nabourat veškeré naše tradiční hodnoty. Částečně se jim to také podařilo, protože například společné chození do hospody je jedna z věcí, které naši společnost přímo definují. Uzavření tělocvičen a s nimi i horolezecké stěny byla také pořádná rána pod pás, v našem případě tedy spíše pod sedák…

Poslední slanění, to je taková vlajková loď našeho oddílu. Přitom taková blbost, že? Na existenci dülferova sedu se již několik generací horolezců snaží zapomenout, v rozvinutějších krajích (tam, kde slezli ze stromů o nějaký ten rok dříve, než v Třebíči a okolí- tj. prakticky všude) se jim to i daří….