Je pondělí 1.července 4 hodiny ráno a já nedočkavě čekám v plné polní až mě Peťa nabere. Po jeho příjezdu házím bágly do auta, a jeho úsměv naznačuje že nás čeká bezva týden plný lezení. Vyrážíme do Itálie.
Původní plán jet přímo do Bergellu jsme museli změnit kvůli nepřízni počasí. Místo Bergellu míříme raději do Finale Ligure, kde je předpověď přívětivější. Bergell si necháváme v záloze na konec týdne, kdy se má počasí umoudřit.
Po příjezdu do kempu Monte Cucco vybalujeme věci a dáváme se do řeči s rodinou z Prahy. Požádají nás o průvodce, a vybírají sektor na následující den. Z výrazu v jejich tváři však vyplívá že se jim ve zdejším horku moc do stěn nechce. Co taky čekat uprostřed léta. Večer otevíráme láhev Znojemského červeného tramínu a Peťa vybírá oblast na lezení. Poté znaveni dlouhou cestou a láhví vína zaleháme do stanu, spacáky ani nepotřebujeme.
Je úterý 2. července ráno a my vyrážíme do oblasti Guru. Peťa má v této oblasti už pár zářezů a tak jdeme na jistotu. Sektor tvoří široká převislá stěna plná kapes, a už první pohled dává tušit kde se bude kout železo. Cesty mají do dvaceti metrů a obtížnost je v rozmezí od 5C do 7A. Na rozlez dáváme rajbas za 5c a pak už míříme rovnou do cesty Danzig za 6B+. První dvě třetiny cesty jsou v mírném převisu po dírách, ke konci se cesta narovná a chyty jsou menší. Oba ji lezeme on-sight. Následně mě Peťa doporučí cestu Diesel and dust za 6C. Celá cesta je opět v mírném převisu, chyty jsou už trochu menší a dál od sebe. Klíčové místo je až na konci cesty před slaňákem kdy se cesta narovná a je potřeba přebrat pár malých chytů. Nejsou to vyloženě těžké kroky, ale po 20 ti metrech v záklonu mám už pěkně natečeno v předloktí. Cestu se snažím přelézt dvakrát ale nedaří se. Mezitím se Peťa pouští do převislé cesty Der zuckende man, opět za 6B+. Cesta je v nejvíce převislé části stěny, leze se po lištách a dírkách. Uprostřed cesty je velká díra ale nedá se říct že by to bylo odpočinkové místo. Následuje výlez vlevo z převisu kde je klíčová část se dvěma nebo třemi kroky po malých chytech. Po přebrání těchto menších chytů se pokračuje po hraně, která se leze na medvěda, až ke slaňáku. Když vidím Peťu, zdá se mi že ji vyběhne jak nic, a tak ji zkouším také. Po předchozí cestě mi ale už nezbývají síly. A to je právě ten problém když přijdete do oblasti jako je tato. Člověk by chtěl vylézt všechny ty super cesty ale v převislém profilu rychle ubývá sil. Nakonec ještě lezeme cesty Quasimodo 6B a Alien remover 6B, pak se do stěny začíná opírat sluníčko a tak končíme. V čase největšího horka relaxujeme v kampu a sbíráme síly na další den. Jakmile největší horko pomine tak vyrážíme do města, kde si užíváme italskou zmrzku, presso a koupání v moři. Ulice jsou zaplněny skůtry, a nutno říct že místní řidiči si s pravidli silničního provozu hlavu moc nelámou.
Ve středu máme namířeno do sektoru Placconata centrale kde nás čeká převážně plotnové lezení. Délky cest se tu pohybují v rozmezí od dvaceti do pětatřiceti metrů v obtížnosti mezi 6A až 7A. Pouštíme se do cesty Serafino Gemelli, která má pětatřicet metrů. První část cesty začíná pěknou plotnou po dobrých dírkách za 6A a končí na malé polici kde je štand. Následně cesta pokračuje dál mírně položenou plotnou, dírky pomalu vymizí a leze se po malých miskách. Občas pomůže nějaká hranka, výhradně jde však o technické lezení, jemné ladění a vyvažování kroků na malinkých stupech a chytech za 6B. Po vylezení Serafino Gemelli se pouštíme do cesty Lo sai eh za 6B+, což je další relativně dlouhá cesta na počátku v kolmici, kde jsou chyty trochu dál od sebe. Cesta se postupně stáčí mírně do leva pod vodorovnou spáru. Klíčové místo je nad vodorovnou spárou těsně před slaňákem, kde je potřeba udělat pár těžkých kroků. Pak dáme ještě cestu Sputnik 6B+. Cesta začíná asi 4 metrovým převísem po malých chytech. Následuje výlez vlevo do rajbasu, kde už obtížnost výrazně klesne. Jako poslední cestu vybíráme cestu Dito Ditino. V průvodci je psaná za 6B, v jiných odkazech je psaná i za 6C. Je to asi nejhezčí cesta toho dne. Začíná spárou na sokola a pokračuje do leva kolmou plotnou po kapsách a dírkách. Po výlezu z plotny se cesta mírně položí a chyty pomalu mizí hladkém rajbasu, jehož obtížnost pomalu graduje. Člověk zde využije sílu, vytrvalost i techniku. Po této cestě nás sluníčko donutí balit cajky, a my vyrážíme zpět do kempu. Ještě ten den balíme všechny věci a vyrážíme do Bergellu.
Cesta z finale do Bergellu trvá za normálních podmínek cca. čtyři hodiny. Nás však u Milána chytne silná bouře včetně krupobití, což značně zpomalí provoz na dálnici. Nakonec bouře pomíjí a my pokračujeme kolem Comského jezera do vesnice San Martino. Vesnicí jen projíždíme a míříme na odlehlé parkoviště ke starým lázním Bagni del Masino kde hodláme přenocovat. Je jedenáct hodin v noci a tak rychle uleháme. Druhý den z rána sjíždíme zpět do vesnice San Martino, kde necháváme auto na neplaceném parkovišti u fotbalového hřiště. Balíme nezbytné vybavení včetně stanu a pomalu vyrážíme skrz údolím Mello. Nástup s naloženými batohy až k chatce Gianetti nám trvá bezmála 5 hodin, a nutno říct že je dost vyčerpávající. V chatce jsou mimo jiné k vidění i topa nejoblíbenějších cest z údolí Zocca, ve kterém se právě nacházíme. Fotíme topa cest Guronsan 5+, Lady D 6B a Staphilococcus 6B+. Ještě nás čeká asi čtyřista metrů než se ztratíme z dohledu a najdeme ideální místo pro tábor pod velkým balvanem. Stavíme stan a zbytek dne se už jen povalujeme a sbíráme síly. Na následující den jsme vybrali cestu Guronsan 5+.
Je pátek ráno a předpověď počasí hlásí ideální podmínky, a tak nastupujeme do již zmiňované cesty. Cesta má celkem devět délek, z toho osm délek tvoří kompaktní plotny a poslední devátá je dolez za 4-. Na začátku cesty nás překvapilo několik míst, konkrétně konec prní, konec druhé a začátek třetí délky, kdy jsme museli být v hladkých plotnách vyleštěných od ledovce více opatrní. V následujících pěti délkách nás už čekalo pohodové pětkové lezení v kompaktních plotnách s dobrými chyty. Co se týká samotného jištění, tak je cesta na horské prostředí odjištěna velice dobře. Vlastní jištění zakládáme vyjímečně. V každé délce je cca. pět, šest postupových nýtů a dva nýty na štandu. To jsme oceniíly zejména v prvních délkách kde bychom jen těžko něco založili.
Poslední lezecký den našeho výletu míříme do cesty Lady D za 6B. Nemáme moc času, ještě nás čeká balení a sestup do San Martina, proto jsme se rozhodli zkusit první tři délky za 5-, 6B, 6A+, a pokud budou v našich silách tak se sem vrátíme příští léto. Cesta začíná dvacetimetrovým rajbasem za 5-, který je takřka celý pod ledem, a tak nastupuji rovnou do druhé délky. Už ze spodu je vidět že je cesta odjištěna ve stejném duchu jako předchozí Guronsan. V první třetině druhé délky je klíčové místo v hladké plotně, kde chvíli ladím kroky a pak pokračuji dál přes převisek do prvního štandu. Třetí délku tahá Peťa, těžké místo je opět v plotně za převisem. Ihned po dolezení třetí délky musíme slanit a začít se balit na sestup. Oba nás to dost mrzí protože je to opravdu pěkná cesta.
Ještě ten den ujedeme asi dvěstěpadesát kilometrů až zastavujeme na parkovišti u dálnice kde přenocujeme. Druhý den dojíždíme zbytek a pomalu se vracíme do našich každodeních životů 🙂
Franta