Letos jsme se vydali spolu s dalšími rodinami členů našeho oddílu do Omiše. Celý článek píše Roman a já jsem byl požádán o vsuvku našich strastí na cestě. Pokusím se popsat jen ty nejintenzivnější zážitky.

Za mou rodinu to bude rozhodně cesta do cílové lokace. Nejsme určitě jediní, kdo to zažil nicméně chtěl bych tady zdůraznit, že nás to od dalšího cestování neodradilo. Jak už moje slova napovídají něco se pokazilo. A co by se asi tak mohlo pokazit, když jedete na téměř tisíc kilometrů vzdálené místo. Ano, určitě jste to uhodli, bylo to naše auto.

Jak to vše bylo:

Naše první zastávka na cestě do Omiše bylo Slovinsko přesněji kemp u města Čatež ob Savi. Zde jsme strávili dvě noci a auto se zdálo naprosto v pořádku. Po dvou nocích strávených v kempu, přesunu ke skalám a zase zpět, přišel čas na pokračování v našem putování.

Potom co jsme vše zabalili a popřáli ať se v pořádku všichni potkáme v Omiši. Vyjeli jsme vstříc dalšímu putování. Netrvalo to dlouho a u sjezdu za Zagrebem směr Split jsem zjistil, že ať zařadím cokoli auto prostě netáhne. Co se dalo dělat, zastavil jsem u krajnice vzal vestu a šel se podívat do motorového prostoru auta. Když se nad tím teď zamýšlím nevím, co jsem tam chtěl vidět, protože o autech a jejich opravě vím stejně kulový. Takže jsem to zkoukl a usoudil „je to rozbitý“.

První krok byl dostat nás na nějaké místo kde by se daly děti vypustit z auta. V tom mě pomohl Jirka Zajac, který se kvůli tomu musel vracet.  Jirka nás odtáhl na nejbližší parkoviště. Za to mu opět děkuji.

Pak začalo telefonování do všech stran. Nejsem úplně nezodpovědný jedinec, tak jsem samozřejmě auto před cestou pojistil. Aspoň jsem si to myslel. Po trochu zklamávajícím rozhovoru s operátorem pojišťovny jsem zjistil, že pojistka se na naše auto nevztahuje. Je určena jen pro auta mladší patnácti let. Chybička se vloudila. Nenechal jsem se tím odradit a zavolal své pojišťovně, kde mám sjednané povinné ručení. Zde už jsem nějaké pochopení na druhé straně našel. Zajistili nám odtah do servisu i s přepravou celé rodiny, a dokonce se tam našlo i 120 euro na odtah.

Po zhruba třech hodinách jsme byli všichni i auto v servisu ve městě Karlovac. Po ohledání auta nám bylo chorvatsky sděleno, že máme vadnou poloosu. Budou ji musí objednat a oprava bude hotova v úterý nebo ve středu. Pro představu, byla sobota, byli jsem pět set kilometrů od domova a čtyři sta do cíle scházelo. 

Přišla tvrdá kalkulace, co dělat. Jestli najít ubytování a počkat, nebo jestli si půjčit auto atd. Nakonec jsme se přece jen rozhodli pokračovat v cestě za kamarády do Omiše.

Maminka mé ženy nám dala tip na autobusovou dopravu, konkrétně FlixBus. Ten se ukázal nakonec jako ta nejekonomičtější cesta.

Plán jsme měli, zamluvené lístky na autobus taky. Proběhlo rychle přebalení do dvou batohů a jednoho kufru na kolečkách (věci na lezení se vešli) a mohli jsme pokračovat dál. Pán z auto servisu byl tak hodný a převezl nás na autobusové nádraží, kde se ještě ujistil že máme lístky koupené správně. Bylo něco kolem čtvrté hodiny už jen stačilo vydržet do desíti a nastoupit do autobusu. Děti jsme nakrmili pizzou z místní pekárny a jako útočiště pro čekání jsme si vybrali místní dětské hřiště. Opět i poloha dětského hřiště se ukázala jako šťastná, protože poblíž bylo kino s restaurací kam v průběhu odpoledne chodily všechny naše děti na záchod. Autobus nakonec dorazil a my se vydali do Splitu kam za námi asi o půl třetí ráno dorazil Štěpán Ježek a převezl nás do Omiše. Náš podpůrný tým nám naštěstí vše vyběhal, a tak jsme měli ubytování již nachystané, a dokonce nám nakoupili jídlo, protože v neděli mělo být zavřeno. Opět všem děkuji.

Po probuzení v kempu jsme zjistili, že zbytek naší skupiny je ubytovaný úplně na druhé straně kempu. A protože cestování nebylo ještě dost, domluvili jsme si že chceme být ubytovaní u všech ostatních. Místní recepční se nám to snažila rozmluvit. Byli jsme ve větším a lépe vybaveném ubytování, ale my byli neústupní a nenechali jsme se ovlivnit chybějícími sítěmi v oknech, chybějící rychlovarnou konvicí, myčkou a opravdu velmi malým prostorem. Takže během dne proběhlo ještě jednou zabalení věcí – ještě že většina zůstala v autě a dovezli jsme jen malou část. Po přestěhování se do o dost menšího ubytování jsme mohli užívat dovolenou.  

Abych vypravování už konečně dokončil musím ještě popsat cestu pro opravené auto.

V pondělí jsem telefonoval do autoservisu a z chorvatských slov jsem porozuměl, že auto je opravené. Přišel čas naplánovat cestu pro něj. Lucka jde s dobou a stáhla si mezi tím aplikaci FlixBusu a tak mi zarezervovala lístek ze Splitu rovnou do města Karlovac, čas odjezdu 1:20. Zase jsem požádal jednoho s kamarádů, jestli mě hodí do Splitu v jednu ráno. Jirka se toho hrdinně ujal. A jak slíbil, tak potom co zaspal a nešel vzbudit, i udělal. Ve Splitu jsme se rozloučili a já čekal na autobus. Čekal a čekal, autobus nepřijel. Po nějaké chvíli, co všichni lidé ze zastávky zmizeli, jsem si začal uvědomovat, že něco není v pořádku. Znovu jsem koukal na lístek a ono ejhle, lístek byl až na další den. Přiznám se, v tuto chvíli se do mě trochu postila beznaděj, co mám sakra dělat.

Nemohl jsem jinak, potřeboval jsem se z někým poradit. Probudil jsem Lucku i když jsem věděl že normálně bych si to nedovolil. Nakonec to dobře dopadlo, po telefonu není tak nebezpečná. Už v pět ráno jel další autobus do Zagrebu. Po třech hodinách vycházky po nočním Splitu a přilehlém krásném parku jsem mohl na pět a půl hodiny spočinout ve vyhřátém autobuse. Zrovna na úterý vyšel nejchladnější den z celého pobytu a má výbava na cestu byla trochu letnější. Po příjezdu do Zagrebu bylo na  teploměru 11 stupňů, další autobus jel už za půl hodiny tak se to dalo vydržet. Ze Zagrebu to k našemu autu bylo už jen hodinku další autobusovou linkou. Z nádraží jsem šel schválně pěšky, protože jsem toho dost naseděl a věděl že ještě dlouho sedět budu. Po příchodu do servisu jsem auto projel s jedním mechanikem, pak zaplatil, co jsem měl a hurá zpátky za ostatními. Po dalších čtyřech a půl hodinách jízdy autem jsem byl zpátky v Omiši. Vyčerpán, ale šťastný.  

Pro ty, co by to zajímalo: odtah stál 4500,-, zjištění závady 2500,-  , oprava vadného dílu 10 000,-

Už se těším na další dovolenou, hore zdar!

 

Martin

 

ZPĚT