Odjezd byl naplánovaný na pátek mezi 14. a 15. hodinou. Jirka naložil Vojtu ve Starči a kolem třetí hodiny vyzvedl mě a Lenku v Třebíči. Vyrazili jsme směr Velké Meziříčí na D1. Cesta do Brna byla na pátek docela v pohodě, ale Brno jako vždy ucpané až po sjezd na Bratislavu. Za Brnem, u odbočky na Slavkov, se dálnice úplně zastavila. V koloně projelo pár neoznačených černých vozidel s majáky (později jsme zjistili, že se konají Dny NATO v Ostravě, kam cestoval i prezident). Na mapách.cz i Google Maps jen kousek červené, ale žádné další info. Po asi 20 minutách čekání se mi podařilo dohledat, že u Vyškova se srazil kamion s dodávkou a při té nehodě vyložil náklad přímo na D1. V koloně jsme popojížděli vždy jen o pár metrů a celkově se zdrželi skoro dvě hodiny. Za Vyškovem už cesta probíhala bez problémů.
Po 4,5 hodinách v autě jsme za úplné tmy dojeli na parkoviště, vyložili bagáž, vytáhli čelovky a vydali se na dvoukilometrový kopec k horské chatě Rabštejn. Mapy ten úsek píšou na hodinu chůze a 240 výškových metrů – a kdo to někdy šel, ví, že to není zadarmo. A když máte na zádech dvě zavazadla o objemu 140 litrů a váze 23 kg, tak to člověk cítí. Kvůli zdržení se někdo bál, že už na chatě nedostaneme večeři a zůstaneme hladoví. Vyšlápli jsme to za 39 minut i s menším blouděním, takže z plánovaných 2 km bylo nakonec 2,3 km.
Hned jsme zamířili k okénku na chatě zjistit, jestli ještě něco dostaneme k jídlu. Zbyla už jen cuketová polévka s chlebem – ale i ta přišla vhod. Jirka s Vojtou přišli asi 15 minut po nás a už nedostali nic. Naštěstí měli kluci klobásy z domu, takže je zachránil oheň. Pivo se čepovalo až do půlnoci, čehož jsme náležitě využili a užili si pěkný páteční večer. Kája s Vaškem dorazili asi půl hodiny po nás a za dalších 40 minut i Honza s obrovským batohem na zádech. Vypadalo to, že si nese loutkové divadlo, to tam nakonec nebylo, ale bylo tam 6 piv, o které se s námi druhý den podělil, litr mléka, vaření, hrnec na guláš pro 10 lidí a další nezbytnosti 😅 Kolem jedné ráno jsem šel postavit stan a připravit spaní, ostatní ulehli pod širákem na kraji lesa a šlo se spát.
Ráno jsme se probudili v 7:30. Vylezl jsem ze stanu a šel připravit snídani. Před chatou je velké posezení a možnost využít sociálky i pro ty, co spí venku. Když jsem dorazil, vybalil vařič a věci, našel jsem na zemi Lenčinu helmu s podprsenkou a Káji nátělník – co se večer dělo, netuším. 😅 Během hodiny jsme všichni posnídali, uvařili čaj, kávu i kaši a v devět jsme jako první z celé louky vyrazili do skal.
Nejprve jsme navštívili skály u Buku na rozlezení. Šestkový převísek pár spolulezců pěkně potrápil – někdo ho zdolal, na někoho čeká znovu příští rok. Další sektory byly Druhá a Třetí věž. Někdo lezl víc, někdo míň, ale spokojeni byli všichni. Prostorná louka před chatou a výborná kuchyně i pivo na chatě zajistily odpolední a večerní relax. Únava byla znát, takže sobotní večer byl klidnější než ten páteční. Vašek s Kájou se večer vraceli domů, zbytek zůstal přes noc.
Nedělní ráno bylo podobné jako sobotní. Tentokrát jsme lezli v sektoru Květina bez Honzy, ten se vydal pěšky na 20 km vzdálené Petrovy kameny. Protože měl v pondělí pracovní schůzku v Prostějově, zůstal na Rabštejně o den déle. My jsme lezli do dvanácti, pak se vydali na oběd na chatu a kolem druhé už byli u auta. Cesta dolů za denního světla byla o dost příjemnější a trvala poloviční čas. Návrat autem proběhl bez komplikací a i s vyložením Vojty na privát v Brně jsme byli za 2,5 hodiny v Třebíči.
Víkend to byl parádní – počasí luxusní, lezení super ve stínu rabštejnských stromů a krásných vyhlídek do okolí z vrcholů věží! Těším se zase příští rok, třeba i ve větším počtu!
Roman
