Pár měsíců zpět jsem se potkal s Márvem a bavili jsme se o možnosti rodinného/oddílového víkendového lezení v HISu. Kouknul do kalendáře a říká: „Jediný volný víkend o prázdninách máme 4.–6. 7.“, tím byl termín jasný.
Přímo v Novém Městě není žádný kemp ani obdobná možnost ubytování, proto jsem našel cca 10 km od města kemp Koupák Bystré. Na mapy.cz spousta dobrého hodnocení – jak na samotný kemp, tak na koupaliště, pivo, jídlo i obsluhu. Místo bylo dané.
V pátek 4. 7. po práci nakonec vyrážíme čtyřmi auty, ve kterých je 13 lidí. První na místo dojíždí Márv se svojí rodinou. Na doporučení majitele kempu volí místo mírně vyvýšené nad celým kempem, se stínem mezi stromy, výhledem na celý areál, pohodlným parkováním a prý i menším výskytem komárů (druhý plac pro stany byl už skoro plný a hned u přítoku vody do bazénu). Na tomto místě jsme celý víkend zůstali jen my, takže paráda!
Kemp je menší, bez přetlaku lidí, bez front na jídlo, pití nebo toalety. Po příjezdu jsme všichni postavili stany, vybalili kempingové vybavení, stolečky, židličky – a šli si dát večeři. Výběr jídla i piva byl rozmanitý a každý si vybral podle chuti (lasagne, kynuté knedlíky s borůvkami, těstovinový salát, langoše, hamburger…). Na čepu Radek 12, Rampušák 11 a 12, Proud, Aperol, Birell… Proběhlo otestování pochutin i dodržování pitného režimu. Kolem 23. hodiny jsme ulehli do stanů – přece jen s námi bylo nemálo dětí – a všichni jsme se těšili na sobotní lezení v HISu. Někteří dokonce ještě víc, protože šlo o jejich první návštěvu této oblasti.
První budíček přišel od Terezky okolo 5. hodiny. Sice už bylo světlo, ale nikomu se ještě nechtělo vstávat. Hromadné vstávání nastalo až kolem 6:30. Připravily se snídaně, výborná káva – díky Jirkovi za zapůjčení Aeropressu – sbalily se věci a jelo se do HISu.
Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti vedle zámecké zahrady a cca 1 km se šlo pěšky dolů k Metuji ke skalám. O oblast se stará lezecký oddíl Horovrch a je vidět, že jim záleží na tom, jak to tam celé vypadá a funguje. Pro děti lezců bylo k dispozici spousta zábavy – slacklajna mezi stromy, zavěšené lano na houpání, pískoviště, dřevěný domeček, velká houpačka, poma a samotná řeka Metuje, kde pár dětí strávilo několik hodin lovením rybiček síťkami dovezenými z Omiše. V centru je i velké ohniště s roštem na opékání všeho možného.
Děti měly o zábavu postaráno a my dospěláci jsme se hned vydali ke skalám zdolávat první metry. Většina sektorů je více či méně převislých, a tak už po pár cestách bylo znát, jak to „natýká“. Na delších cestách byli slyšet i ti výkonnější, jak odfukují – a občas utrousili i nějaké zde nepublikovatelné slovo. Po 10. hodině dorazili na jeden den Pepa, Jirka a Dušan a přidali se k nám. U některých cest jsme si střihli pár proletů, došlo i k výměnám lezeček – zkrátka se lezlo celý den a každý si vybral, co mu sedlo. Po 16. hodině, už dost unavení, jsme lezení ukončili. Někdo zamířil zpět do kempu na koupání a jídlo, pár z nás ještě vyrazilo ochutnat místní kuchyni do restaurace U Broučka. Pak už také zpět do kempu – na točené pivko a odplavat si pár stovek metrů v padesátimetrovém bazénu s teplotou vody 22 °C. Po celém dni lezení naprosto skvělé osvěžení.
Do kempu dorazila i posádka auta, která přijela na sobotu, a stihlo se ještě naplánovat pár dalších lezeckých výletů – například podzimní Tatry v gesci Pepy. Večer jsme poseděli u našich stanů a střídali se v chození pro pivo a jídlo. Únava byla znát, takže spát se šlo kolem 22. hodiny.
Nedělní ráno bylo o poznání pomalejší – i Terezka spala lépe, takže žádný budíček se nekonal. Ze stanů jsme vylezli o hodinu později než v sobotu, posnídali jsme, sbalili stany a všechno ostatní, naložili do aut a vyrazili znovu do HISu.
Předchozí den byl znát, ale nic nám nebránilo pustit se s nadšením znovu do lezení. Krásné zakončení obstaral Jirka Zaj., který den předtím s Márvem a Vaškem zkoušel jednu sedmičku – a ani po cca 20 pokusech se nepodařilo přelézt klíčové místo. V neděli to ale vyšlo – po asi osmém pokusu se to Jirkovi podařilo přelézt, skočit do madla a dolézt celou cestu!!
Kolem 13. hodiny bylo dolezeno, síly došly. Někdo se ještě stihl vykoupat v Metuji, někdo si v ní dokonce utopil mobil – a někdo se v ní „ukázal v celé kráse, jak přišel na svět“, jen s poznámkou, že Metuje je opravdu studená a ať na to bereme ohled…
Zbývala už jen cesta domů – za rodinami a řízkem. Někdo stihl ještě pizzu v místní restauraci. Víkend to byl parádní – se vším, co k tomu patří: super počasí, lezení, zábava s kamarády, pivo, dobré jídlo – a u někoho i trocha té kocovinky. Věřím, že to příští rok (nebo i dřív) určitě zopakujeme a uděláme z toho pravidelnou akci!
Roman
