Před nedávnem se některý z členů našeho oddílu v kalendáři dočetl, že už začalo jaro. Vzhledem k stavu počasí se jednalo o poměrně šokující informaci, ale po prostudování většího množství dalších kalendářů a diářů jsme museli uznat, že na tom něco pravdy bude, tudíž bude nutno procitnout ze zimně- kovidového spánku a zahájit nějakou jarní činnost. No, a jako první jarní akce se u nás už poměrně úspěšně etabloval běh na nejvyšší vrchol v okolí, Pekelný kopec.
Trasa je pevně daná, startujeme v Libušině údolí, což je jednak dostatečně nízko na to, abychom se mohli na své pouti potýkat s co největším převýšením, druhak je to v místě bydliště autora této stati, který vždycky něco zapomene doma a musí se několikrát vracet. Účast byla i přes sychravé počasí velmi slušná, od loňska probíhající celospolečenská hra zakazující vzájemný styk a provozování jakýchkoliv činností, které by mohly člověka bavit, nám přece jenom začala připadat poněkud ohraná, takže se pro všechny jednalo o příjemnou změnu. No, příjemnou… Přece jenom jde o to přesunout se vlastní silou z bodu A do bodu B, vzdáleného 5 km, o 180 m výše, a to pokud možno co nejrychleji. Na tradiční předstartovní proslovy typu „dneska to vezmu na pohodu, nebudu se honit“, není třeba brát zřetel, přece jenom- ješitnost je mocná čarodějka! Tuto vlastnost nemůže žádný horolezec postrádat, takže bylo jasné, že na trati opět necháme všechno.
Startovní pole působilo odhodlaným a dobře připraveným dojmem, což správně odhadla i poblíž trénující skupina elitních třebíčských sprinterů a pomocí chabých výmluv se z našeho velkorysého přizvání k závodu vyvlékla.
Průběh samotného závodu byl poměrně tradiční, pod klíčovou pasáž, zvanou Pekelná stezka, v horolezecké hantýrce Direttissima, doběhla společně tříčlenná vedoucí skupinka. V nejprudším stoupání dvojice závodníků, postrádající úctu k šedinám, opustila svého zasloužilého pacemakera a dokumentaristu a rozdala si to o vítězství. Další borci na sebe nenechali dlouho čekat a ve víceméně pravidelných intervalech rovněž dosáhli vrcholu.
Postupně dorazili i neběžící členové podpůrných týmů, pracovně je nazvěme třeba šerpové, a mohl vypuknout hlavní bod programu, tedy BP (buřty a pivo). Tato část vždycky spolehlivě odstraní poslední symptomy výškové nemoci a dozvuky srdečních slabostí, tak časté bezprostředně po doběhu. Počasí je velmi příjemné, zejména tedy pro ty, kteří mají obavy o to, aby jim nezteplalo pivo. Čas jako vždy uběhl příjemně a s posledním soustem a lokem opouštíme vrcholové pasáže a sestupujeme zpátky do lůna prostého života v údolí. Káva a zákusek v místě nedávného startu jsou už jenom sladkou tečkou za vydařeným dnem.
S nadějí na uskutečnění dalších naplánovaných akcí se rozcházíme do svých domovů. Tož, dobré to bylo!
Carlos
1.Pája 23:55
2.Pepa 24:00
3.Karel K. 24:30
4.Roman 26:40
5.Pavel K. 27:10
6.Tereza 27:40
7.Honza 28:09
8.Lenka 28:20
9.Jirka V. 29:15
10.Lída 29:59
11.Jirka Z. 30:50
12.Tomáš P. 31:40
13.Pepa B. 34:30
14.Karel V. 36:50
15.Jirka M. 41:04
Běh na Pekelňák no.8 (článek, video, fotky)