hrubice3Summit - v akciDíky změnám v přístupu k lezcům na Prachově lehce vybledl náš patriotismus, a my se vypravili na Hruboskalsko.

Tamní okolí doznalo během let změn, koupák i penzion Podháj mají nové majitele a patří nyní do areálu Sedmihorky. Z vlastní zkušenosti lze doporučit ubytování přímo v kempu Sedmihorky (chatka, stan, širák, …), dá se zde slušně najíst, nemusíte mít strach o své věci, auto ani osobní hygienu. Oblast Majáku je od kempu vzdálena pár minut chůze.

Zdejší lezení má v porovnání s Prachůvkou svoje prazvláštnosti. Jištění je velmi skromné, v lehčích cestách není zpravidla žádné. Slaňáky neosazují na každou věž, která se leze, často je nutno překročit/přeskočit na vedlejší, nebo slanit za soušku. Pokud slaňák na věži je, bývá umístěn pod vrcholem (tj. je nutné k němu slézt nebo se spustit) a podpořen stupačkou, která lano podrží od skály. Aby nedocházelo k nadměrnému odírání měkkého pískovce, je lezení povoleno až 48 hodin po dešti. Věže a masivy jsou zde vysoké, v mnoha cestách se štanduje nebo slaňuje na vícekrát.

Slunné krátící se dny ve Skaláku jsme si užívali, nikam se nehonili, a proto jsme si na lezení vybrali právě nejbližší skupinu skal – oblast kolem Majáku. Věže jsou zde pohodlně přístupné, zčásti osluněné a zčásti stíněné vzrostlými stromy (zde ještě dřevařské společnosti neřádily tak jako na Prachově), svahy zpevněné. Skály na Hrubici nejsou na sebe natěsnány, spíše rozesety v lese, což přispívá k dobrému rozptylu turistů i lezců.

Z vylezených cest můžeme doporučit:

  1. Manon – Normální cesta III: z předskalí spárkou (smyce) na balkon a stěnou (smyce) na vrchol.
  2. Zelenáč – Západní hrana III: z předskalí na balvan (smyce), z něj na západní hranu a přes malý převis (hodiny) na vrchol.
  3. Brána – Přímá cesta V: Schuckovou cestou na balvan, mělkou spárou (smyce) na římsu a podél spáry (smyce) do jejího rozšíření, zde doprava do trhliny s hroty (smyce) a vzhůru na horní polici, šikmo doleva (hodiny) na vrchol. Dolezete-li na vrchol, čeká vás dobrodružná cesta ke slanění.
  4. Dívčí – I-II: krátkou spárou (smyce) v pravé části vzhůru do vhloubení a jeho pravou nebo levou (smyce) částí na vrchol.

Uvedené cesty jsme přelezli a zvládne je každý. Jsou dobře zajistitelné, ideální pro seznámení s místním pískem. Obecně ovšem platí pravidlo, že čím nižší číslo v průvodci, tím je cesta více lezená a olezená, čímž se stává obtížnější (třeba o nějaký ten stupeň). Přístup ke slanění je často obtížnější, než absolvovaný výstup.

Může se zdát, že jsme lezli velmi lehké cesty, ale nám stačily na rozkoukání a prožití pohodového víkendu. Nebylo výjimkou, že udávaná obtížnost I byla těžší než III a v V bylo možno jistit po metru či dvou (ale kdo by se s tím matrošem tahal, že?).

Pískařské vybavení (uzly, smyce, bambule, ufo, …) je nezbytností, neboť tyto cesty nižších obtížností nejsou osazeny žádným fixním jištěním. Např. ufony šlo použít ve všech uvedených cestách. A pokud někdo neví, jak na smyčkování, doporučujeme článek z Horyinfo.czSummit - uvodnihrubice2

Další vyhledávané věže: např. Maják, Blatník, Mnich, Galeon, Trůn, …
Aktuální lezecké podmínky a dění v oblasti můžete sledovat na Hruboskalsko.cz

Věříme, že příští rok se sem opět vydáme v pravidelném květnovém termínu věnovanému písku.

 

Napsali: Pepa a Simča Bajgarovi

Hrubice – krásná neznámá

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *