DSCN3605Rok s rokem se sešel a opět vyráží několik individuí směr Tatry. A tak jako loni, ani letos počasí nezklamalo. O co bylo méně sněhu, o to bylo více mlhy a větru. Ale zpět na začátek…

Po příjezdu na odstavné parkoviště v Tatranské Poliance se ti línější z nás těší na odvoz autem na ubytování, ale dozvídají se, že včerejší vichr a sněžení znepřístupnil cestu – alespoň prozatím. Při balení těch, kteří nechtějí čekat další 2 hodiny, nebo jsou rozhodnuti rovnou vyrazit na skialpech, doráží na parkoviště HZS. Během krátké chvíle tu panuje čilý ruch – terénní auta, skůtry, 27 záchranářů, 2 lavinoví psi – a my se dozvídáme, že od včerejška probíhá záchranná akce 4 osob, které se ztratily v okolí Batizovské doliny a musely tam přečkat noc. No, pěkný začátek…, po pár pohledech na nás a naše věci od chlápků z HZS proběhne věta: „Hlavně bez p…..n!“
Asi některé z nás prokoukli.

Polovina z nás vyrazila po svých, druhá polovina plná očekávání se těšila na snadné překonání vzdálenosti, převýšení a dočkali se. Opravdu po několika hodinách přijelo terenní auto s označením Sliezského domu s řetězy na všech kolech. Hlavou nám proběhlo pouze to, že s tím zbytečně nadělali a zřejmě spíše čekali na zaplnění kapacity vozidla.

Jízda byla jedním slovem k nezaplacení, adrenalin se dal v určitých momentech krájet a snad i dýchat. Proč jsme jenom raději nešli pěšky jako vždycky!!! Před Slezana jsme dorazili téměř současně se skupinou, která vyrazila po svých, ale byla ochuzena o barvité představy, ve které zatáčce či rokli zahyneme. No nic, jsme nahoře, takže převléci do kostýmu a alou ven.

Vždycky je potřeba mít sebou smolaře, aby se nelepila smůla na všechny, když stačí odměnit jednoho. A letos jsem to byl já. Po několika metrech radostného běhu k ledu se mi téměř chirurgicky odělila část podrážky mé levé boty a musel jsem se stejně rychle zase vrátit na pokoj. Až dobrá rada a pomoc kamaráda Káji mi alespoň částečně vrátila možnost se ještě podívat ven.

Radek, Tomáš, Pavel a Radka se vydali přelézt Orolínův led a skialp duo Ka+Ji na průzkum Velickou dolinou. Další dny útočili více či méně úspešně tito borci na Nevěstin závoj (led), pokus o zdolání Polského hřebenu s Východnou Vysokou, led při Velické próbě a trek k Batizovskému plesu. Návštěva wellnesu nebyla pro každého, ale restaurační zařízení mělo účast plných 100%.

A aby nebylo radosti dost, v den odjezdu se udělalo tak náramné počasí, až nešlo odolat a nevyrazit ještě poškádlit štěstěnu. Tomíkovu zvolání: „Do Tater už nikdy,“ nevěřím, pro mě, i když jsem se pohyboval pouze kolem hotelu, to stálo za to.

Tak zas někdy……………….teda v létě!

Pepa

zobrazit fotogalerii >>

Tatry z pohledu smolaře

2 komentáře u „Tatry z pohledu smolaře

  • 3.3.2016 (14:42)
    Trvalý odkaz

    Nedá mi to. Už si to pročítám po několikáté a furt se mi to líbí – napsal jsi to moooc pěkně. Jen ti záchranáři, potažmo ten jeden vysoký neříkal p….n, ale chujovin. Dík Pepo

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *