Letošní, již 12. ročník tradičního oddílového běhu na Pekelňák, se nesl ve znamení nekalé konkurence. Organizátoři jakéhosi bezvýznamného výklusu zvaného Třebíčský půlmaraton vůbec nedbali na dlouho dopředu známý termín našeho prestižního klání a svůj výběh se rozhodli uskutečnit v ten samý den. A to pěkně prosím, někteří z klíčových členů organizačního výboru se v minulosti našeho závodu nejenom zúčastnili, ale dokonce měli i tu drzost obsadit příčku nejvyšší. Bohužel pochybná a pomíjivá světská sláva a hypotetická vidina vavřínů zlákala mnohé běžce, včetně některých členů oddílu, na tento konkurenční podnik. 

 
Naštěstí v našem oddíle máme i zdravé jádro, takže se nás ráno v Libušině údolí několik sešlo, část pouze ve formě technické a morální podpory, ovšem šest nejstatečnějších neopustilo odhodlání zdolat strmé svahy naší nejvyšší třebíčské hory a zabojovat o přízeň davů nacházejících se v cílovém prostoru pod rozhlednou. Průběh závodu nebyl zcela bez překvapení. Na vedoucí pozici se vcelku bez problémů usadil Pája, který má tu nečestnou výhodu, že patří mezi běžce a zároveň k tomu i trénuje. V závěsu byla skupinka složená z jedinců, kteří jsou buď běžci, ale netrénuji, případně neběhají, ale věnují se aktivitám které zlepšují jejich fyzickou zdatnost. A samozřejmě se tu a tam najde nějaká černá ovce, která, ač není považována za běžce, nečestně potají a pokoutně běh trénuje, aby nás výsledky svého tajnůstkářského počínání mohla ohromit až při nejdůležitějším závodě roku. 
 
Jak to tedy všechno dopadlo? Pája vcelku bez problémů zvítězil, Na druhém místě se umístil Kája V., který sice běhá pouze závodně, ale mezitím se věnuje pobíhání na skialpech a podobným podivnostem. Do posledních chvil s ním držel krok Márv, což je, nalejme si čistého vína, právě ta výše zmiňovaná černá ovce. Moje maličkost, ať všeobecně považována za někoho kdo běhá, se spokojila se čtvrtým místem, protože není každý den posvícení a kromě toho jsem tak nějak v p*****. Zajko doběhl v těsném závěsu. Dámskou kategorii s přehledem opanovala Lenka. Ač byla účast početně poněkud slabší, všechny podané výkony měly velmi dobrou úroveň a všichni závodníci se s přehledem vešli do 30. minut.
 
Závěrečné zhodnocení závodu na vrcholu Pekelňáku proběhlo vcelku krátce a věcně, načež jsme se pěšmo přesunuli do města, kde jsme to všechno zajedli na street food festivalu. Někteří obzvláště rafinovaní členové oddílu dorazili rovnou tam, každý holt máme nějak nastavené priority. Na závěr nezbývá než doufat, že ti, kteří si tuto událost letos nechali ujít, se chytnou za nos a příští ročník opět proběhne v hojném počtu.
 
Hore zdar!
 
Carlos
 
1. Pája – 23:53
2. Karel V. – 24:57
3. Márv – 26:12
4. Karel K. – 27:02
5. Jirka Zaj. – 28:18
6. Lenka O. – 28:26
 
Běh na Pekelňák no.12