Dva květnové svátky vybízely k tomu naplánovat nějakou větší lezeckou akci. Protože kdy jindy si vezmete v práci pět dní dovolené a získáte jedenáct dní volna… A tak se naplánovalo pár dní ve Slovinsku a týden v chorvatském Omiši.
Do slovinského Čatež ob Savi nedaleko Brežice odjela většina už ve středu 30. 4. (Márvovi, Nohovi, Zajícovi), s tím, že se následně v sobotu přesunou do kempu Galeb v chorvatském Omiši – hlavně z důvodu rozdělit cestu v autě s dětmi na dva rozumnější úseky. Ještě tu byl pokus o čtvrteční příjezd od Ježků, ale při zastávce za Vídní Štěpán zjistil, že na zapůjčeném autě není platná STK. Museli se tedy vrátit zpět do ČR a problém vyřešit. STK během pátku zařídili a přes noc vyrazili do Omiše, kam dorazili v sobotu brzy ráno jako první.
My jsme od začátku plánovali jet od soboty do soboty do apartmánu přímo v Omiši, kousek od kempu, kde byli ostatní ubytováni. Vyjet v sobotu ve čtyři ráno se ukázalo jako dobrý nápad. Silnice v Česku i Rakousku a následně dálnice až do Omiše byly téměř prázdné, a tak se podařilo cestu dlouhou 917 km zvládnout za 8 hodin a 40 minut – i se dvěma čůracími zastávkami.
Po příjezdu a ubytování jsme zjistili, že v kempu jsou zatím jen Ježkovi s kamarádkou Eliškou a její dcerou. Vynosili jsme tuny tašek s oblečením, jídlem a lezeckým vybavením do našeho apartmánu, vzali plavky a vyrazili na písečnou pláž za Ježkovými. Trochu si odpočinout po dlouhé cestě autem a zaplavat si v moři. Teplota moře kolem 19 °C nebyla úplně na dlouhodobý pobyt ve vodě, ale na osvěžení to bohatě stačilo.
Během dne dorazila většina účastníků zájezdu – až na Márvovy – ale o nečekaných cestovních peripetiích více v článku od Márva (ZDE).
Po válení na pláži jsme se vydali prozkoumat okolí – kde je jaký obchod, pekárna atd. Všechno bylo v těsné blízkosti ubytování a námi denně navštěvované čerstvě upečené dobroty jako svačina ke skále byly TOP!
Navečer jsme šli na procházku do starého města, prošli malé klikaté uličky, a nakonec se usadili v jedné z nejlépe hodnocených restaurací – a recenze rozhodně nelhaly. V příštích dnech jsme ji navštívili znovu – výborné jídlo, servis i ceny. Ve srovnání s Velikonocemi v Rovinji, kde stálo točené pivo 5,5–6 eur, tady příjemných 3,8 eur.
Po návratu ze starého města jsme se v kempu sešli na jedné z teras mobilheimu a při povídání, pojídání všeho možného a popíjení piva/vína naplánovali lezení na další ráno. Nejbližší lezení s pohodovým přístupem i pro děti bylo 1,5 km vzdálené Planovo s 33 cestami v obtížnosti od 4a do 7c+.
Ráno byl start pro každého trochu jiný – dost se to odvíjelo od toho, kolik, kdo měl dětí, v jakém věku a jak moc disciplinované byly. A taky podle množství vypitého alkoholu předchozí večer 😅. Někdo byl ve skalách už po půl deváté, jiný až o dvě hodiny později. Důležité ale je, že jsme si to každý den pořádně užívali!
Druhý den ráno vyrazili Márv s Jirkem a Vašek se Štěpánem na vícedélkové lezení s tím, že se pak potkáme na sportovkách na Planovu. Ovšem dorazil jen Vašek s rodinou a s ustaraným výrazem z toho, co se přihodilo Štěpánovi. O tom, co se stalo při vícedélkovém lezení a ne jen při lezení, bude v samostatném v článku od Štěpána a Lídy. Odkaz na článek ZDE!!
Po dvou dnech lezení byl plánovaný rest day. Pár z nás se vydalo na místní oblíbenou ferratu, která končí na vrcholu u zříceniny nad celým Omišem – s nádhernými výhledy na okolí. Někdo cestou potkal riskujícího důchodce bez jakéhokoliv vybavení, jiný zase páreček jezevců 😅 Každopádně zážitek to byl pro všechny. Odpoledne jsme pak strávili na pláži u moře. Navečer Vašek navrhl vyrazit boulderovat na skalkách kousek od kempu u vedlejší pláže. Zajímavé cesty v převislém profilu skály si zkusili téměř všichni, bylo to zajímavé zpestření!!
Následující tři dny jsme opět trávili lezením – z celkových dvanácti lezeckých oblastí jsme navštívili pět z nich. Lezení v Omiši je opravdu pěkné, vápenec téměř neoklouzaný, klasa trochu přísnější, ale parádní. Každý si našel to své. Občas nějaký pád a některé až 40 metrů dlouhé cesty nás otestovaly ve vytrvalosti!
Týden utekl nějak moc rychle a tak už jen zbývalo zabalit se na cestu domů a vyrazit, cesta zpět byla o něco náročnější, zasekaná Víděn nás zdržela o cca 45 minut. Někteří si ještě po cestě udělali zastávku v NP Krka a někdo zajel mrknout kde pramení řeka Cetina, která protéká Omišem… Nakonec jsme všichni v pořádku dojeli domu a těšíme se na další společný výlet!! A kdyby někoho zajímalo, kolik bylo účastníku zájezdu, tak neuvěřitelných 20 z toho 9 dětí…
Skvělý týden, na který budeme rádi vzpomínat!
Roman
