Začalo to jako vždy, start v brzkých ranních hodinách. Nabral jsem nejdřív Dušana, Pepu a nakonec Tomíka. Cesta ubíhala tak jako bychom před sebou měli přes tisíc km. Přesně si to nepamatuji, ale myslím že někdy po páté možná šesté hodině jsme byli na místě. Lezení už ten den nemělo cenu, takže proběhlo ubytování a procházka po městě. Následující den to začalo.
První den – BORAGNI – sektor AVANCORPO DI BORAGNI. Pěkná oblast, pěkné lezení, jenom spousta lidí.
Druhý den – VALLE AQUILA, sektor TRE FRATI. Už minulí rok jsme po této oblasti pošilhávali, ale minule to vyhrála jeskyně (GROTA DELL´ EDERA). Letos jsme si to už nenechali ujít. Taky kdo by si nechtěl vylézt na skálu připomínající velký úd 😊. Opět místo, kde jsme si dobře zalezli. A opět místo které láká spoustu lezců, takže je dobré vyrazit včas.
Třetí den – ROCCA DI PERTI, sektor FALESIA DEI TRE PORCELLINI. Únava už je na nás znát, ale jsme tu hlavně kvůli lezení, i tuto oblast jsme si užili. Nic méně buď jsme byli už unavení nebo to tu nějak ztěžklo. Což jsme vypozorovali i v jiných sektorech. Zdálo se, že kde jsou takové šedé a malé borháky tam je to zkrátka přísnější. Očekávaný volný den jsme oslavili dobrým jídlem a lahvemi červeného vína v místní lezecké restauraci. Kromě Pepi. To píšu, aby ho náhodou někdo nepodezíral z alkoholismu.
Čtvrtý den – rest day. Prošli jsme si město, zašli do pevnosti, Tomík se konečně dočkal a mohl si dát pravé italské kafíčko. Byla i zmrzlina. Den jsme zakončili v pizzerii u Monte Cuca. Tam zase padla i nějaká láhev vína.
Pátý den – MONTE CUCCO, sektor SETTIRE CENTRALE a ANFITEATRO. Zde se ukázalo, že oblast je přece jenom už starší. Alespoň cesty, které jsem zde lezli byli už trochu oklouzané. Ale i mezi nimi se dali najít opravdové klenoty. Já bych se tam alespoň určitě vrátil i za tu cenu že polezu o stupeň lehčí cesty, protože ty stěny byli fakt super.
Pátý den – VALLE DI RIAN CORNEI, sektor PLACCONATA CENTRALE, ANTRO DELLE STREGHE a CORDON BLUE. V Cordon Blue jsme lezli už minulí rok, Pepa z Dušanem se tam zasekli na nějakých cestách, co ještě nelezli. Já a Tomík jsme se vydali na průzkumu Antro Delle Streghe. Než jsme tam došli tak nás uhranuli cesty v sektoru Placconata centrale kde byly fakt krásné linie, které lezli dva lezci vedle nás. My už bohužel vyčerpáni, jsme po pár pokusech zjistili že víc jak 6a už asi tento den nedáme. Dali jsem zde tři cesty a přesunuli jsme se do Antro Delle Streghe. Sektor z kratšími cestami, ale nám to už stačilo. Po asi čtyřech pokusech v jednom 6a kdy jsem se opakovaně vracel vzduchem, jsem byl rád že jsem po Tomíkovy nacvakal 5c. Poslední den lezení poslední cesty energie je tatam a my se už v myšlenkách upíráme na návrat domů.
Návrat ze skal na ubikaci je už ve stylu balení, dojídání a dopíjení 😊 zbytků. Následující ráno jsme se nalodili do auta a vyrazili směr domov. Navzdory tomu, jak nejistě odjezd na tento výlet vypadal to dopadlo na výbornou.
Hore zdar!
Marv
