Sobota 9.4.2022, 7:07 – budík zvoní, přesun buzení na 7:17, je sobota, na displeji žádná zpráva, závod bude
7:17 – budík zvoní znovu, vstávám, ranní procedury, oblékání
7:33 – příprava snídaně
7:38 – jdu nakoupit, rohlíky, ZONka (limetková)
7:53 – dochystávám věci na stůl, aby je spojka (Vašík) vzal na Pekelňák k rozhledně
8:02 – sedám ke snídani, banán, kaše, čaj (před závodem to tolik netlačí, jako třeba rohlík se šunkou)
8:15 – domlouvám se se spojkou na časech, abych nahoře nemrzl
8:23 – zpráva na telefonu: ZRUŠENO
8:28 – poslední zpráva s Romanem
8:32 – odebírám klobásky, chleba, převlečení, připisuji pivo, ZONku nechávám
8:36 – měníme se spojkou místo srazu na Slavice (proto to pivo)
8:38 – oblečen do chladného počasí na rychlejší trénink se obouvám
8:40 – vybíhám, technika zapnuta, hudba hraje
8:53 – zahlédnu ze stezky místo srazu, není prázdný, jak bylo proklamováno
8:55 – Karel a Ginny a Karel a Vilém na bajku; Karlovi Vé moje poznámka o brzkém vstávání v sobotu zbytečně připadá směšná, nedivím se
9:00 – příjezd Jirky Moudrého, rušící zprávu nezachytil
9:01 – měli bychom jít na start, stojíme povídáme
9:05 – posouváme se na start, doklusávají Luděk s Klárkou, jejich první účast
9:09 – start závodu, 3 účastníci v běžeckém
9:10 – upravuji tempo na rychlost Klárky
9:14 – Karel a Ginny a Karel nás předbíhají, cyklisti se drží za námi
9:17 – Karel a Karel zpomalují za nás
9:20 – jdu si odskočit s úmyslem dát kolegům v běhu náskok
9:20:30 – Klárka jde také
9:23 – všichni zpět na trati, ťapeme do kopce
9:28 – za zahradami opravdu táhne, neustále ťapu, byla by mi zima
9:37 – rozbíhám se k lesu a následně se vracím za Luďkem a Klárkou
9:40 – v lese oddělujeme se, držím trasu závodu a rozbíhám se
9:42 – jsem pod kopcem
9:47 – plíce vyplivnu nebo vyzvracím, ale jsem na kopci
9:47:10 – člověk s cedulí „K“, úsměv
9:49 – cíl (dotýkám se sloupu rozhledny), PRVNÍ!
9:53 – zpráva na mobil, spojka je ve Slavicích, já jsem tam měl být 9:35
Je opravdu zima a táhne, vracím se za Luďkem a Klárkou. člověk s cedulí „K“ jde ještě proti mně, nepatří tedy k rychlíkům. Běžci jsou již u zatáčky nad kopcem, čili nijak výrazná ztráta na mě.
9:57 – dobíháme k rozhledně, Klárka si dává cílové foto
Ti, co mají co, se naprosto rozumně přioblékají, my ostatní bohužel ne. Vystoupáme na vrchol rozhledny. Klárka schody vybíhá, asi nenechala na trati všechno. A navíc prý rychle regeneruje. Shora vyhlédneme do dáli. Pomyslíme všech umrzlých horolezců a bratrů pytlíků, kteří to pro dnešek vzdali, zahlédneme další blížící se účastníky a sypeme se dolů.
Na altánu visí cedule „K“. Naivně se pána vevnitř ptám, jestli to neznamená „KIOSEK“. Bohužel to znamená K-ontrolní stanoviště, KČT má dnes první turistický pochod. Tak to pánovi není co závidět, bude v té kose sedět ještě asi 4 hodiny.
10:14 – doráží Karel a Ginny, Jiří na píchlém kole, Karel a Vilém, všichni rovnou do boudky. Pán na ně vytahuje razítko, ale má smůlu, není je kam obtisknout, my jsme jiná skupina.
10:23 – druhá a třetí se rozbíhají domů
Karel rozbaluje Viléma z nosiče a tento si prozpěvuje:
Já vydal jsem se sem mladý
a hloupý ještě víc
těch nabídek, no řada
a žádný bez rukavic
já Vilém voněl chlebem a nebe v očích měl
tím modrým nebem nechal se zmást, ach, ach bohužel
Můj táta dělá kousky
a málo mě má rád
on očíčka má ouzký
a nenechal mě spát
já tady teď sedím v boudě
a smutný se vám zdám
jen koukejte se na mě, pro mě za mě
jak já tu umrzám
Můj táta se s tělem hmoždí
a dělá jako kat
však sotva vidí roští
už mizí a jde ch.át
Ať tátu kdekdo chválí
ať chválí samovar
mně nestačí přece
bunda z pece
já potřebuji žár…
10:53 – loučím se a poskakuji po pěšině směr Slavice
Ač víceméně kontumačně, odteď už provždy PRVNÍ! Sportu zdar, srábci!
Pavel
