Někdy v týdnu se mi Jirka Z. svěřil, že jeho přítelkyně bude mít o víkendu dámskou jízdu a jestli bych nechtěl někam vyjet na celý víkend. Bohužel už jsem měl na sobotu něco jiného, ale neděli jsem měl volnou.
Za pár dnů s Jirkou Z. opět mluvím a zjišťuji, že na celý víkend nikoho nesehnal a že na sobotu má domluveného Romana s Jirkem M. na Kašparův mlýn. Této informace se hned chytám a nabízím mu, že ho vytáhnu na neděli a mohli bychom jet už v sobotu večer. Vše je domluveno Jirka je zachráněn.
V sobotu okolo 18 hodiny se scházíme všichni na Jirkově adrese já, Tomík a Jirka Z. Vyrážíme směr Buchlovské kopce, náš cíl je Kozel.
Cesta ubíhá svižně. Jak díky Tomíkovu řízení tak kvůli tomu že jsem půl cesty prospal. Při příjezdu velké překvapení v místě našeho uvažovaného parkování je jedno závodní auto za druhým. Trefili jsme se do amatérských závodů do vrchu. Parkujeme u krajnice v řadě dalších aut, bereme to kolem stánku s pivem a posilněni novou dávkou odvahy sondujeme jestli tak auto můžeme nechat. Nakonec se ukázalo že závody budou i v neděli a auto tak může zůstat. Kupujeme druhé pivo a vydáváme se ve směru Kozla. Díky nedůvěře k Tomíkově navigaci v mobilu jsme si ani moc nezašli. Na místě už byli dvě skupinky před námi. Na konec jsme se rozhodli, že budeme otravovat skupinu v altánu. Padlo pár slov během toho co opékáme buřty a tak se dozvídáme že skupinka je z Tišnova. Nic méně žádného Karla V. prý neznají. Pojíme, popijeme a jde se na kutě (něco kolem půlnoci).
Ráno mě probouzí rána kamínkem, Tomika bolí hlava a tak se rozhodl že nás probudí. Následuje snídaně v podobě švédského stolu na místním pařezu. Po uspokojení potřeb žaludků a u některých i střev, oblékáme sedáky a jdeme na to.
Lámu větvičku na tři díly, nechám losovat kdo bude tahat první cestu. S velkým nadšením jde jako první Tomík. Vybírá cestu Rohová (5). Pěkná cesta na rozlez. Chvíli po 7 ráno jsme všichni na vrcholu Kozla. Uvědomění si této skutečnosti posíláme Pepovi na Istrii pozdrav s naším úspěchem.
Další na řadě je Jirka vybírá cestu Mazácká (7-). S vypětím všech sil dolézáme za ním.
Na řadě jsem já a volím Hranu komína (6). Následovali cesty U buku (5-), Toulky s Charliem (7) a Jokynův převis (7). Poslední cesta zůstala námi nepřekonaná. Nejprve jsem se o ní pokoušel já, po mém selhání to zkusil i Jirka, bohužel nás oba zastavilo stejné místo. Jo, byl to ten převis zmiňovaný v názvu.
A teď proč kvůli jednomu dni lezení tolik textu.
Hlavním sdělení tohoto povídání je: pokud se dostanete do stejných obtíž jako Jirka Z. A budete se chtít vyhnout dámské jízdě, rodinné oslavě, svatbě, nebojte se a kontaktuje členy TJ Alpin, určitě vás někdo zachrání 🙂
Martin
