Letní setkání na Rozštípce…

Po nedávném přesunu jarního zahájení sezóny do nových lokalit hrozila možnost, že by náš tradiční a téměř domácí terén, tedy Rozštípená skála u Hamrů nad Sázavou, mohl ležet ladem a začít zarůstat mechem a kapradím, takže jsme zavedli novou tradici, prázdninové setkání právě zde. Prvních pár ročníků ukázalo, že o zájem z řad členů oddílu nouze není, někomu do toho občas vleze dovolená, ale to tak v červenci holt bývá.

Globální oteplování letos způsobilo to, že už koncem týdne se teploty držely poměrně nízko a oblažoval nás vytrvalý déšť. Ideální lezecké počasí. Výše zmíněné jevy způsobily, že jsme byli nuceni na poslední chvíli odvolat původní formát pátek až neděle, a začít až sobotním ránem. Což pro většinu účastníků znamená časové rozmezí cca 11:30- 15:00.

Naše rozhodnutí se ovšem ukázalo jako správné, počasí se nad námi smilovalo, sluníčko až nečekaně rychle skálu vysušilo, takže i cesty jako Mechař byly brzy v takovém stavu, že nebylo možno svou lezeckou neschopnost svést na přílišnou klouzavost, ba až oslizlost, jak se to děje obvykle. Nutno ovšem vyzdvihnout, že většina oddílu se nacházela ve velmi dobré lezecké kondici, takže příliš nedocházelo k návratům vzduchem, potupnému slézání rozlezených cest a podobně. Dokonce došlo i k sundání nějakého toho letitého pytle. Koneckonců, nejsme žádní zajíci a víme, do čeho se máme pustit, aniž bychom si uřízli ostudu. Řádně jsme provětrali všechny sektory, od řeky až po věž, ze které létají sloni na jih.

Na hydrataci bylo taky pamatováno, koneckonců bylo docela teplo a pitný režim je základem úspěchu. V této problematice jsme se nepouštěli do žádných experimentů a vyřešili jsme to štěnětem piva. Teplota Sázavy ovšem nezaručovala dostatečnou míru chladivosti, což vyžadovalo radikální řešení. To jsme našli, 30 kg ledu se ukázalo jako správná volba. Bohužel, mělo to i drobnou nevýhodu. Pivo bylo tak dobře vychlazené, že došlo o dost dřív, než se slunce přiblížilo k obzoru. Tento problém se ukázal jako dosti obtížně řešitelný- v penzionu Najdek měli v přenosných obalech pouze nealko, na dojetí někam dál jsme sice měli k dispozici dostatek automobilů, bohužel ale ani jednoho způsobilého řidiče. Takže jsme po dopití několika málo lahváčů a osamělé lahvičky rumu museli najet na akci Suchý červenec. Na náladě nám to zase tak moc neubralo, aspoň jsme šli vcelku brzy spát a ráno jsme mohli, s neobvykle čistými hlavami, pokračovat v tom, co jsme nestihli vylézt v sobotu. Počasí bylo excelentní, nikomu se domů příliš nechtělo, ale všechno jednou končí. Tak zase za rok!

 

Carlos