Zastávka 2. Cabacés
Před odjezdem z oblasti Montsant dáváme restday v blízkém přístavním městě Tarragona.
Parkování řešíme v placeném podzemním parkovišti obchodního domu El Corte Inglés, kousek od začátku hlavní třídy Rambla Nova táhnoucí se přes celé centrum města až k pobřežní vyhlídce Balcó del Mediterrani. Odtud je to už jen kousek do historické části měst s množstvím starověkých Římských památek.
Cestou dáváme místní kebab, míjíme Monument als Castellers, pomník místní tradice stavění živých hradů (věží) z lidí stojících si na ramenou, což nám připomíná soutěž ve stavění v na našich pískovcích. Dojdeme na vyhlídku na konci korza Rambla Nova kde je nádhery výhled na moře, Tarragonský přístav a místní pláže. Sice je slunečno ale u pobřeží hodně fouká a je chladno, takže koupačka dnes nehrozí. Později u katedrály vidíme na plakátu, že soutěž v tomto národním Katalánském sporu se koná v září. Tomík začíná hned plánovat další podzimní lezecko-etnografický výlet výlet do Taragony. Pokračujeme kouzelnými uličkami starobylé části města k románsko-gotické Katedrale de Tarragona z 12 až 13. století. Cestou zpět zjistíme, že za hodinu začíná velikonoční procesí ve staré městě. Využíváme toho a jdeme zpět zažít tuhle místní tradici. Kolem jednoho kostela a v přilehlých uličkách jsou již davy místních a turistů. Dostáváme se až k východu z kostela, právě když 16 nosičů vynáší oltář s Pannou Marií. V průvodu za oltářem jdou ženy v černé kroji a kupa mladých, dobře sehraných bubeníků a bubenic, udržující rytmus, ve které se pohybují nosiči a celý průvod. Průvod prochází pomalu městem až do Katedrály, kde se koná mše. Připomene mi to scénu s knihy „Výlet do Španěl“ od Krla Čapka… tradice se nemění.
V noci ojíždíme z Tarragony na další nocoviště nad osadou Cabacés. Tábořiště je vedle starobylé Ermity la Foia. Je volně přístupné, nic nestojí, Je zde tekoucí voda, záchody, místa na rozdělání ohně a grylování, odpadkové koše, možnost postavit stan .. prostě super zázemí.
Na jižním konci Montsantu nad Cabacés je menší lezecká oblast. Materiál je podobný jako v předchozí oblasti Montsantu. První sektor, kde zalezeme je El Soledar. Dlouhý, ale nižší pás skal v jiho-východním úbočí kopce nad vsí Cabacés. V cestách se střídají úseky s dírkami a úseky plné brambor. Rozlézáme s v 5+ a 6áčkových cestách. Vybírám těžší 6b plotnu politou vrstvou Sintru, který tvořil malé krápníky. Překvapivě dobré stupy doplňuje směs děr, stisků na vyteklých krápnících. Na hoře končí cesta „bramborovým“ úsekem. I Tomikovi se casta líbí a dobře ji dává, i když jen na druhém konci … jo hlava to je sviňa. Na závěr vybíráme 6a+. 15minut pod převyslím nástupem hledáme řešení. Bouldrový problém po malých dírkách a stupech nakonec oba pořešíme mohutným rozpažením a je hotovo.
Druhý den lezeme v sektoru Paredón, který je asi v půlce zadní cesty z tábořiště do Cabacés ve svahu nad cestou. Skály nejsou moc navštěvované, tak netrefujeme nástup a 10minut se derem křovím do kopce. Tom se rozlézá v dlouhém vymazleném 6a s morálovým dolezem. Já nasazuji laťku o trochu výš ale cestu, co jsem vybral, za 7a určitě nebyla. Zabojuju, ale těžké boldrové místo nad 3. jištěním nedávám. Dále pokračujeme vlevo z nástupové police, dvěmi pěknými, kratší cesty. Nikdo je určitě již dlouho nelezl, ani stopa mága a občas musíme vymeta značné množství bordelu z chytů. Na závěr tahám dlouhý 6b po dírkách. Pěkná logická cesta dala zabrat, trochu se proletím. Na druhý pokus ji dávám na jistotu.
Za celý pobyt jsme zatím moc lezců v obou oblastech nepotkaly, ale to se možná změní. Pomalu končí Velikonoce. Odjíždíme do nejvyhledávanějšího sektoru v Monsantu „Racó de Missa“ kousek od La Morerou de Montsant.
Ale to zas příště…
Petr F.
