Horolezecký oddíl Třebíč a lezecká stěna
Dva květnové svátky vybízely k tomu naplánovat nějakou větší lezeckou akci. Protože kdy jindy si vezmete v práci pět dní dovolené a získáte jedenáct dní volna… A tak se naplánovalo pár dní ve Slovinsku a týden v chorvatském Omiši. ..
Letošní, již 12. ročník tradičního oddílového běhu na Pekelňák, se nesl ve znamení nekalé konkurence. Organizátoři jakéhosi bezvýznamného výklusu zvaného Třebíčský půlmaraton vůbec nedbali na dlouho dopředu známý termín našeho prestižního klání a svůj výběh se rozhodli uskutečnit v ten samý den...
Naší oblíbenou Velikonoční destinací se už před několika lety stal Rovinj. Mnoho z nás má toto město s krásným lezením v nedalekém parku hned u moře v oblibě. Letos jsme vyrazili v počtu osmi – a pes...
Naše lezecká dovolená začíná 12. ledna. Před půl třetí ráno, se rychle scházíme ve Znojmě a rozdělujeme si vybavení. Nasedáme do auta a vyrážíme směr Vídeň. Auto pak necháváme u společnosti Panda Parking, kde nás týden parkování vyjde na 100 EUR. S těžkým batohem, a ještě těžšíma očima se vydáváme na pětihodinový let…
Umělá lezecká stěna v Třebíči v tělocvičně ZŠ Benešova, která umožňuje využití pro veřejnost. Lezecká stěna TJ Alpin disponuje širokým spektrem profilů: svislý, převislý, pupek, kaskády, strop, krápník, svislá i stropní spára, …
Rok se s rokem sešel a nadešel opět ten čas, kdy povinnost zavelí: Je čas otevřít skály! Jistě by se někde našel rýpal, který by se slabým hláskem odvážil podotknout: „A nejsou 21. května náhodou všechny skály již dávno otevřené?“
Když jsem viděl na plakátku poprvé termín letošního závodu, endorfiny v hlavě hlásily stav: těšit se. Běhání k lezení patří, a když u nás v Třebíči nemůžeme běhat po horách, můžeme alespoň do Horek a ještě dál na kopec – jako již do
Všeobecně platné pravdy: Na Mallorce nikdy neprší. Celý ostrov se dá projet do 2 hodin. Tzv. Německý ostrov se spousty něm. rádií. Silnice lemují zídky a soukromé pozemky ohraničené plotem. Malorčané mají demontované blinkry a jejich auta jsou velmi poškrábaná.
Stručný obsah příspěvku zde není uveden, protože je tento příspěvek chráněn heslem.
Rok s rokem se sešel a opět vyráží několik individuí směr Tatry. A tak jako loni, ani letos počasí nezklamalo. O co bylo méně sněhu, o to bylo více mlhy a větru. Ale zpět na začátek… Po příjezdu na odstavné
Díky změnám v přístupu k lezcům na Prachově lehce vybledl náš patriotismus, a my se vypravili na Hruboskalsko. Tamní okolí doznalo během let změn, koupák i penzion Podháj mají nové majitele a patří nyní do areálu Sedmihorky. Z vlastní zkušenosti lze doporučit
„Hurááá, jedeeem!“ zní každému z nás v uších už od samého rána. Poslední přesedání z auta do auta v Jindřichově a posádky tří aut jedou vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím. Kdo jel tentokrát? První auto bylo ve složení: Simča a Pepa Bajgarovi, Tomáš Šoukal
Na prvního máje i přes nepříznivou předpověď počasí jsme vyrazili na letošní první pískovcovou výpravu v této sestavě: Pepa, Jirka Zacha, Dušajz, Tomík, Venca, Šárka, Jirka Zajac, Pavel a já (Ifka) do Čech za lezením. Po cestě tam jsme měli
Bylo, nebylo, ale spíše bylo hezky, žádná vedra, komáři, ani vzteklé blesky. Parta lidí všeho věku se ke konci apríla přivázala na lana a pivko v říčce chladila. A co s tím lanem? Jenom tak! Lezli vzhůru, kde hnízdí pták.