Na prvního máje i přes nepříznivou předpověď počasí jsme vyrazili na letošní první pískovcovou výpravu v této sestavě: Pepa, Jirka Zacha, Dušajz, Tomík, Venca, Šárka, Jirka Zajac, Pavel a já (Ifka) do Čech za lezením. Po cestě tam jsme měli obavy z počasí, protože celou dobu bez ustání pršelo, a ani když jsme dorazili k naší první lokalitě – ,,Panťáku“, se počasí nijak neumoudřilo. Sotva Venca natáhl první cestu, začalo lít jak z konve. Všichni jsme se přimáčkli ke skále a trpělivě čekali, až déšť přejde. Netrvalo to ani půl hodinky, déšť ustal, skálu ofoukl vítr a začali jsme natahovat další cesty. Sluníčko vykukovalo čím dál více a přibývalo také přelezených cest a dalších lezců. Mezi nimi za námi dorazili i Jirka Veseláč s Tinou a jejich domácím mazlíčkem – basetem. Z deštivého dopoledne se nakonec vyklubal krásný den s mnoha pěknými přelezenými cestami, zakončený jak jinak než u pár pivek a teplou večeří v hospůdce.
Večer jsme se přemístili na spaní pod Suché Skály, kde jsme téměř okamžitě usnuli pod širým nebem. Ráno, po té co nás příjemně probudilo sluníčko, jsme si uvařili ranní čaje, kafíčka a posnídali zásoby z domu, ať už to byla buchta nebo salám. Už při snídani jsme se kochali nádherným výhledem přímo na Sušky. Hned co jsme se nadlábli, tak jsme mazali pod skály. Už cesta k ní byla plná ,,dobrodružství“, obzvláště pro několikakilového bígla a Jirku s Tinou, kteří ho v náručí opatrně přepravili po dřevěných žebřících až pod skálu. První cestu, sedmičkový rajbas, natáhl statečně Jirka Zacha. Tentokrát nám sluníčko přálo, a tak jsme mohli lízt v tričku s krátkým rukávem a při jištění mžourat do slunečních paprsků. Myslím, že během tohoto dne, jsme se všichni moc pěkně rozlezli a cesty jsme kosili jak na běžícím páse.
Ještě ten den odpoledne jsme se přemístili do poslední plánované lokality Prachova. Někteří z nás (Jirka Zacha, Dušajz, Jirka Veseláč a Tina) ještě téhož dne si šli zalézt na „Kobylu“. Večer jsme zabydleli na parkovišti přímo pod Prachovem, pojedli, popili… Ráno už kolem sedmé hodiny jsme si sbalili naše fidlátka, rozdělili do menších skupinek a šli na věc. Na Prachově se nejvíc vyznamenal Jirka Zacha, Tomík a Venca, kteří byli našimi hlavními „natahovači“. Po několika cestách, četné fotodokumentaci a nádherných výhledech z vrcholků prachovských věží, jsme opustili tento jedinečný ráj lezců.
Myslím, že jsme všichni dali našim prstíkům dost zabrat, pořádně se zasmáli a zkrátka moc příjemně strávili prodloužený květnový víkend s lidmi, kteří jsou strašně fajn.
autor: Ifka Birčáková