Po loňském velice vydařeném rodinně-lezeckém tripu do chorvatské Rovinje, který se uskutečnil v období podzimních prázdnin, nadešel čas na letošní pokračování. Cílovou zemí bylo opět Chorvatsko, tentokrát jsme se ale vydali o něco jižněji, do střední Dalmácie. Naším cílem bylo město ležící u ústí řeky Cetiny do Jaderského moře, nám všem dobře známý Omiš.

Omiš jsme již jednou s oddílem navštívili, a to před dvěma lety, kdy jsme využili dvou květnových svátků a užili si zde parádní jarní lezení. V Omiši se nachází velký kemp, který má pro letošní sezonu nového majitele. A na všem bylo vidět, jakým směrem a jakým tempem se celý areál, zejména jeho vybavení, posunul. Ať už se jednalo o samotné bungalovy, nově vybudované sociální zázemí, chodníky, zeleň, nebo v neposlední řadě také písečnou pláž.

Letošní počet účastníků se po různých peripetiích nakonec ustálil na 28 osobách. Za zmínku stojí jeden nejmenovaný Jirka (v oddíle jich máme celkem pět), který si koncem července, na závěr dovolené, po výzvě své dcery při pokusu o stojku a následném pádu přetrhl vazy držící klíční kost. To by samo o sobě nebylo až tak hrozné, protože měl dostatek času na dvě operace a následnou rehabilitaci. Čtrnáct dní před odjezdem do Omiše se už cítil v plné síle a připraven zdolávat ty nejtěžší cesty na skalách.

Nicméně právě těch čtrnáct dní před odjezdem se pustil do nám dodnes utajované domácí práce, při které si stihl udělat dvě díry do ukazováčku a navíc si ho při této činnosti i nalomit. A protože by zřejmě jen těžko snášel pohled na nás ostatní, jak si užíváme lezení, rozhodl se pro poněkud radikální řešení. Tenhle výlet nakonec zatrhl nejen sobě, ale také své ženě, dceři a dvěma kamarádům…

Nadešel den odjezdu. Někdo se vydal na cestu dlouhou 920 km už večer, aby v brzkých ranních hodinách dorazil na místo. Jiní zvolili brzký ranní odjezd a některým plány tak úplně nevyšly, takže do vytouženého cíle dorazili až ve večerních hodinách. Nicméně v sobotu jsme nakonec všichni úspěšně dorazili. Hned první večer jsme společně poseděli, naplánovali, do kterého sektoru se následující den vydáme lézt, a vypilo se i pár piv.

Já osobně jsem po 38 hodinách bez spánku zalehl už kolem 19. hodiny, abych alespoň trochu dohnal spánkový deficit. Zde stojí za zmínku další Jirka, který si šel lehnout už kolem 14. hodiny a vydržel spát – údajně dokonce bez potřeby návštěvy toalety – až do ranní sedmé hodiny!

První lezecký den jsme zamířili do sektoru nejblíže historickému centru města, kterým bylo Planovo. Najdete zde cesty v obtížnostech od 4a až po 7c+.

Na lezení jsme se vždy vydávali pěšky, děti pak využívaly nejrůznější přibližovadla – odrážedla, kola, koloběžky, skateboardy a další dopravní prostředky všeho druhu. To nám značně urychlovalo přesuny nejen do Planova, ale i do dalších lezeckých oblastí v okolí Omiše.

Počasí nám, co se týče teplot, celkem přálo. Škoda jen pravidelně se v tomto období vyskytujícího silného studeného větru, který nám v některých dnech výrazně snižoval pocitovou teplotu a občas trochu komplikoval i samotné lezení. Vždy se ale nakonec našla lokalita, kde krásně svítilo sluníčko a vítr nefoukal.

Zatímco přes den jsme si tak mohli užívat lezení v kraťasech a tričku, některé dny dokonce i bez něj, při večerním posezení na terasách už to byla úplně jiná písnička. Péřovky, čepice a dlouhé kalhoty se staly téměř povinnou výbavou. Ale co bychom také chtěli na konci října! 

Kemp byl, co se týče obytných vozů, téměř zaplněný. Většina návštěvníků využívala těchto větrných dnů k jízdě po vodě na wingfoilu. Byly jich tam desítky a bylo opravdu zajímavé sledovat, jak někteří s lehkostí plachtí po moři, a stejně tak zábavné pozorovat ty, kteří se to teprve učí. Některé pokusy byly opravdu povedené, jiné o něco méně…

Další den jsme opět vyrazili lézt. Tentokrát se část výpravy vydala nad město do vzdálenějšího sektoru Stomorica, který je ale stále bez problémů dostupný pěšky. Zbytek skupiny zamířil opět do Planova.

Aby si na své přišli i naši tři nejvýkonnější lezci, vyrazili dvakrát autem do vzdálenějších, výrazně převýšených lezeckých oblastí, kde se pokoušeli o zdolání těžších cest v obtížnostech 7a/b. Jednalo se o oblast ….., vzdálenou přibližně 7 km od Omiše, a ….. v blízkosti druhého největšího chorvatského města Splitu.

Následoval zasloužený rest day. Váleli jsme se, odpočívali a koupali v moři, jehož teplota byla stále příjemných 20 °C. Vašek vzal rodinu na místní ferratu vedoucí ke zřícenině pevnosti Fortica, odkud se otevírají parádní výhledy do okolí. Právě v blízkosti tohoto vrcholu se letos zastavil historicky největší požár v Chorvatsku, který vypukl v polovině srpna. Jeho následky jsou v okolní krajině stále dobře patrné.

Během sestupu dolů Šárka domluvila za super cenu výletní loď, která nás všechny následně zavezla přibližně 6 km proti proudu řeky Cetiny. Příjemná změna oproti skalám a další možnost poznat krásy zdejšího okolí.

Večer jsme opět zakončili společným posezením na terase, konzumací všeho možného a debatou o plánech na další den. Nakonec padla volba vyrazit za lezením do přibližně 25 km vzdálené Brely.

Tento den bylo snad největší teplo z celého pobytu. Lezení v Brele, na zhruba tři kilometry dlouhém skalním masivu rozděleném do šesti sektorů, bylo parádní. Masiv je orientovaný na jih a nabízí cesty dlouhé od 20 do 90 metrů. Převážně dlouhé, mírně položené cesty v obtížnostech od 4c do 7c+ si užili snad úplně všichni, včetně dětí.

Po lezení se část výpravy vydala do Brely, kde navštívila skvělou místní pizzerii, zatímco jiní chtěli ještě stihnout poslední sluneční paprsky na krásné pláži a dát si k tomu zmrzlinu. Po setmění jsme se postupně vrátili zpět do Omiše a večer samozřejmě následovalo další posezení. Vlastně tak jako každý večer, až na jednu výjimku. 😊

V dalších dnech jsme pokračovali v objevování ostatních lezeckých oblastí v okolí Omiše. Nesměla samozřejmě chybět ani návštěva naší oblíbené, velmi dobře hodnocené restaurace Puljiz, kde jsme si opět pochutnali na rybích specialitách a výborném točeném pivu. Za zmínku stojí také skvělé kavárny Gemelli a Lix, které rozhodně doporučujeme k návštěvě.

Každá dovolená ale utíká snad desetkrát rychleji než běžný pracovní týden. Člověk se ani nenaděje a najednou je celý týden pryč a nezbývá než sbalit věci a vyrazit zpět domů.

Už cesta do Omiše nám naznačila, že počasí nebude úplně bez komplikací. Od rakouských hranic až do Splitu nás bičoval silný déšť v kombinaci s nepříjemným větrem. Ani zpáteční cesta nebyla úplně zalitá sluncem. V blízkosti Paklenice nás kvůli silnému větru Bora čekalo omezení rychlosti na dálnici až na 40 km/h. Teprve po projetí tunelu Sveti Rok vítr ustal, jenže spolu s ním zmizelo i sluníčko. Teplota vzduchu rázem klesla z příjemných 18 °C na pouhých 7 °C a přivítalo nás typické podzimní počasí, které nás provázelo až domů.

A tak máme za sebou další parádní týden plný lezení, výletů, koupání, dobrého jídla, večerního posezení a společných zážitků.

Díky všem, kteří se zúčastnili, a speciální poděkování patří Marvovým za téměř každodenní poskytování jejich terasy pro naše večerní posezení. Bylo to super!

Doufám, že jste si celý výlet užili stejně jako já, a už teď se těšíte na příští rok, podzimní prázdniny a další společný rodinně-lezecký trip!

 

Roman

 

 

Rodinně-lezecký trip do Omiše 2026