Víte, co znamená deset teček na plotně? To je letní horolezecké soustředění TJ Alpin Třebíč ve Vysokých Tatrách.
Účastníci: Tomáš Šoukal, Karel Vidlák, Václav Noha, Šárka Komínková, Jiří Sedlák, Lucie Šrámková, Jiří Zajac, Radka Svobodová, Josef Bajgar a Simona Bajgarová
Je neděle 13.7.2014 , jedenáct hodin v noci a deset třebíčských horolezců krmí auta batožinou. Čekají nás Vysoké Tatry. I když … Tatrám je to nejspíš úplně jedno. To my jsme ti, kteří čekají, kteří se těší na své výstupy na velehorské štíty. Cestou si popisujeme nástupy ke štítům, obtížnosti, délku stěn a porovnáváme informace s průvodci. Trochu povzpomínáme na předešlé lezecké zážitky.
Zaparkovali jsme poblíž trasy výstupu na Brnčálku a necelé tři hodiny funěli pod tíhou přecpaných batohů, než nás přivítala Chata při Zelenom plese. Krátký oddych a až do večera popolézáme na blízkém boulderu, kde opakujeme jisticí a záchranné techniky.
Následující den jsme vstali brzy a vyšlápli přímo k cíli. Jenže cestou se to nějak zašmodrchá a nakonec na Černém štítu lezly jen dvě dvojky a tři se vydaly pod Jastrabku. Jak to tehdy vypadalo na Černém, to nevím, zato v naší trojkové cestě na Jastrabí vežu je docela plno. Lezli jsme s Pepou jako první, za námi se vydali Jirka s Luckou, mezi ně se přimotali tři Slováci (jednoho na štandu rozesměju, div se nezlomí v pase a družba je potvrzena) a peloton uzavřeli Jirka s Radkou. Když dolézají poslední, přižene se od jihozápadu poměrně těžké mračno, proto se nahoře moc nezdržujeme a uháníme do chaty. Stihli jsme to. Banda z Černého štítu přichází za pořádné průtrže mračen.
Další den jdeme pod Černý štít, ale cítím se mnohem méně aktivní než předchozí den. Vlastně mi docela vyhovuje, že je Černý štít celý v černých mracích, což není lezecky moc přívětivé. Vyblbneme se na sněhu, jehož je v červenci v Tatrách požehnaně a otáčíme zpět do doliny. Při sestupu se vyčasí a dolina zůstane až do večera zalita sluncem. Budiž, zítra je taky den.
Jediné svítání, které jsem neviděla. Dnes se brzy nevstává. Výlet na Jahňací štít je pro ty, co Brnčálku navšítí poprvé, vyloženě povinný. Platí to i pro mě. Tůra je to hezká, nikterak náročná, ovšem vrchol máme v mracích. Ostatní mají buď rest anebo jdou na Žeruchy. Až na Tomíka s Vencou, kteří vybouchali Korlswordův tanec a Čepelu, si moc nezalezou. K večeru začne lít a lije celou noc.
Tatranský týden se přehoupnul do své druhé poloviny. Den deštivý, průplachový. Odpoledne se drobátko vyčasí, ale po skalách teče spousta vody. Zajdeme si přes Velkou Svišťovku na oběd pod Lomnický štít, čímž trochu potrénujeme atrofované svalstvo. Kluci večer řádí na boulderu a předvádí neuvěřitelné kreace.
Vítá nás poslední ráno a skály se stále lesknou množstvím vody. Kde se to v tom šutru bere? Je krásný, teplý, slunečný den. Dokonce lezecký. Lezeme všichni s chutí a báječně. Dáváme s Pepou cestu Přes knihu. Pěkná, ale na klasifikaci V se mi zdá poněkud jednoduchá. Karel leze s Radkou, Venca se Šárkou, Tomík s Jirkou a Jirka s Luckou. Každý si vybral krásnou tečku za tatranským týdnem (Svěří-li se ostatní, co vlastně lezli, dám sem seznam přelezených cest).
Sestup z chaty je stejně pomalý a úmorný jako výstup, jízda autem domů tichá a ospalá. Návrat si zpestřujeme návštěvou salaše se sýry a dobrým pečivem. Loučíme se. Snad ne na dlouho.
Hore zdar, tatranky.
fotky ve fotogalerii