Velikonoční Istrie

Někdy na začátku listopadu 2021 jsem se dozvěděl o Pepově plánu Velikonočního lezeckého výletu na Chorvatskou Istrii. Do mailu jsem dostal datum a možné lokace k navštívení a místo, kde už maj kluci zamluvené ubytování. Obeslal jsem kamarády a vypadalo to na celkovou účast cca 20 lidí. Počítal jsem s tím, že ne všichni co slíbili účast, nakonec pojedou. Většinou se rozhodne v okamžiku, kdy se má zaplatit 😅 Což se také stalo a nakonec nás bylo 12, trochu mě překvapilo, že nakonec nejel sám autor plánu, ale i to se stává… 

Ubytování jsme měli v obci Rovinsko Selo, cca 7 km od Rovinje. Bylo to místo, ze kterého jsme to měli +- stejně daleko na naše tři plánované lezecké lokace, Rovinj, Limski kanal, Dvigrad.

Plánovaný odjezd byl na zelený čtvrtek o půlnoci, že byl zelený, zmiňuju záměrně. Protože jedna z účastnic výletu, budeme ii říkat třeba paní E, má na tento den tradici v podobě konzumace zeleného piva. A že jich stihne do půlnočního odjezdu 6 ks, slovy šest piv, nikdo nevěřil 🙈 Blížila se půlnoc a tím náš plánovaný odjezd, Jirka jel jako první vyzvednout paní E., ale na smluveném místě se nikdo nenacházel. Nakonec se ji za pomoci mobilu podařilo probudit (buzení budíkem selhalo) a s cca 20 minutovým zpožděním vyzvednout a pokračovat k vyzvedávání dalších účastníků. To že bude o zábavu od paní E. postaráno, Vám snad ani nemusím říkat 😂 Z Třebíče se nám podařilo odjet cca 00:45 směr Znojmo na cestu dlouhou 700 km. Jeli jsme třemi vozy, první skupina v 5 lidech vyjížděla už ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách. Druhý vůz Štěpán s Lídou a malým Kájem večer v poločase fotbalového zápasu a my chvíli po té půlnoci. Celá cesta byla v pohodě, paní E. usnula kousek za hranicemi, takže často avizované blinkání se nekonalo. Téměř žádný provoz a to ani ve Vídni a v cca 7:30 jsme dojeli do Rovinje. Na parkovišti u parku, kde se nachází lezecká oblast, jsme měli sraz s druhým vozem.

Sluníčko svítilo od samého rána a tak po příjezdu jsme hned vyrazili okolo moře na obhlídku skal. Po procházce jsme se domluvili, že se posuneme autem kousek blíže centru a koupíme právě vycházející nový lezecký průvodce na celé Chorvatsko. U nás jsme to nestíhali a to z důvodu, že průvodce naskladnili v den, kdy jsme odjížděli. Spoléhali jsme na nákup průvodce v místě u jednoho na webu uvedených prodejců. Jaké bylo překvapení, když nám bylo sděleno, že průvodce budou mít až přístí týden. Naštěstí se podařilo klukům z první skupiny průvodce před cestou od někoho zapůjčit. Dali jsme si zmrzlinu a kolem 12 hod. jsme se jeli ubytovat, dali jsme něco k jídlu, chvíli poseděli a jeli zpátky do Rovinje lézt. 

První parta tu byla již od rána, lezení v této oblasti je značně oblíbené a já osobně jsem byl překvapený, kolik lidí z celé Evropy se v termínu Velikonoc vydává za lezením právě do Chorvatska. Takže chvílemi to při pohledu na skály vypadlo jako na mraveništi 😅 Lezení v Rovinji je v bývalém vápencovém lomu, skály jsou typicky uklouzané, ale není to tak hrozné, jako v jiných lokalitách. Lezení je tu jak v položených plotnách, tak i v pěkných převisech. Klasifikace v průvodci odpovídá, některé hodně exponované cesty jsou o pul čísla těžší, ale jinak pěkné rozmanité lezení.

Na druhý den bylo v plánu navštívit oblast Limski kanal, oblast je rozlehlejší a jednotlivé skalní bloky jsou od sebe více vzdálené. Zde jsme podcenili přípravu a sektor, na který jsme přijeli byl nad naše lezecké možnosti a i přístup ke skále nebyl zrovna přívětivý. Zavolali jsme osádce prvního vozu, která byla právě na cestě a ujasnili si kam dojet. Oblast se jmenovala Šimije a v průvodci to vypadalo na pěkné lezení. Po příchodu pod skálu nám bylo jasné, že je to oblíbený sektor, protože v každé linii bylo cca 5 lidí a prostoru pod samotnou skálou minimum. Kluci, co už byli chvíli na místě, se nám pokoušeli dovolat a varovat nás, že se máme vydat jinam, ale nedovolali. V ten den jsme měli všichni problém se signálem… Chvíli jsme tam postávali, prohodili pár slov a řekli jsme si, že se vracíme na ubytování, uvaříme a odpoledne vyrazíme znovu do Rovinje. Pája a 🦔🦔🦔 v Šimije zůstali a něco málo vylezli. Odpolední lezení v Rovinji jsme si všichni užili a vrátili se až ve večerních hodinách zpět na ubytovaní. 

Na třetí lezecký den jsme nic nepodcenili a ráno o pul 9 jsme vyjeli do oblasti Dvigrad. Po příjezdu na místo zjišťujeme, že jsme v celé oblasti první příchozí. A tak si vybíráme skály hned na kraji a rozlézáme se. Už při nástupu do prvních cest si všichni říkáme, že je to tu trochu přísnější. Boulderové nástupy hodnocené za 5a hodnotíme spíše jako 6 / 6+ a tak cesty s nástupem 2 m nad zemí hodnocené jako 5c se stávají pro mnohé z nás značnou výzvou. Oblast se nám i přes přísnější klasu moc líbila, někteří z nás si tu vylezli své nejtěžší cesty a bylo vidět, že jsme si to všichni užili. A tak jsme se domluvili, že i poslední den lezení budeme lézt tady. 

Istrie je určitě zajímavá lezecká oblast s velkým potenciálem, každý rok tu vznikají nové cesty a určitě to bude jedna z oblastí do které se budeme rádi vracet. 

Roman

perlorodka z Istrie:

1 2 ... 5 ►