Zahájené lezecké sezóny 2025 Bechyně

Letos jsme se po roční pauze rozhodli k návratu do Bechyně, která sice není úplně blízko, ale právě ze společenských důvodů nám vychází z  těch lokalit, které jsme v posledních letech vyzkoušeli, nejlépe. V průběhu týdne před samotnou akcí začaly panovat jisté obavy ohledně počasí, protože letošní květen se zjevně rozhodl pro hereckou dráhu, a pokusil se zabojovat (pravděpodobně úspěšně) o získání hereckého Oscara za bravurní ztvárnění měsíce října. Výsledkem byla neradostná předpověď, věštící teploty jenom mírně nad 10°C, provázené vydatným deštěm. Přesunutí termínu ovšem nepřipadalo v úvahu, všechno bylo připraveno a domluveno, nebylo cesty zpět. Největší strach jsme samozřejmě měli o to, zda množství tekutého občerstvení nebude poněkud předimenzováno, přece jenom se několik členů vyjádřilo ve smyslu, že z výše zmíněných důvodů nebudou moci přijet, protože mají buď mrzký strach o své zdraví, nebo jim to bylo rodinnými příslušníky přímo zakázáno. Ano, i tací se mezi námi najdou, ať to zní neuvěřitelně. Většina z nás se k tomu ovšem postavila čelem, někteří nejobětavější dokonce neváhali přicestovat s denním předstihem a připravit sud piva k okamžitému použití. Díky, Jirko!

 

V pátek odpoledne jsme postupně, dle svých pracovních a podobných možností, začali zvolna zaplňovat tábořiště pod skalami, stavět stany a zabydlovat se. S lezením to úplně valné nebylo, předpověď kupodivu nelhala a dešťové přeháňky držely natěšené jedince spíše při zemi. Naštěstí bylo co pít, oheň se rovněž podařilo rozdělat, improvizovaný přístřešek dokonce umožňoval, samozřejmě s dostatečně dlouhým klackem, opékat buřty bez promoknutí. Večer nám byla nebesa natolik nakloněna, že jsme se po setmění mohli posadit kolem ohně, zazpívat si a poklábosit. Tato činnost nám šla natolik dobře, že první z našich dvou soudků se podařilo bez problémů vypít a rovnou jsme se pustili do druhého. Kolem druhé hodiny ranní jsme zalezli do stanů, aut, bivaků, jeskyní, obytných přívěsů a bůhví čeho ještě, abychom načerpali síly na následující, jak jsme pevně věřili, lezecký den. 

 

Ráno opravdu počasí vypadalo vcelku nadějně. Teplo se sice nedostavilo, to je pravda, ale bylo sucho, což je pro nás to nejpodstatnější. Někdo sbalili cajky a začali ihned zdolávat skalní stěny, část výpravy ovšem změnila disciplínu a začala se věnovat timbersportu. Začalo to vcelku nevinně zjištěním, že se nám v průběhu vydařeného večírku podařilo ztopit prakticky všechny zásoby dřeva. Protože jsme měli v úmyslu udržovat oheň po celý den včetně dalšího, podobně koncipovaného večera, bylo jasné, že se musíme vypravit na dřevo. Průzkumná výprava objevila nedaleko od tábořiště drobnou soušku, která jen o málo přesahovala svou výškou 20 m a jejíž průměr měl s bídou 30 cm. Přestože jsou mnozí z nás vlastníky nejrůznějšího dřevorubeckého náčiní, někteří s ním dokonce i obchodují, chválabohu nikoho nenapadlo něco z těchto věcí přibalit do svého batohu, takže těžba proběhla v tradičním stylu pouze s pomocí sekyry a ruční pily. Následné rozřezání dvoumužnou pilou a rozštípání jednomužnou sekyrou už, co si budeme povídat, ze všeho nejvíc připomínalo práci. Výsledek byl ovšem impozantní, vzniklá hromádka dříví opticky připomínala celozimní zásobu topiva pro středně velkou podhorskou vesnici. Tato činnost se ovšem negativně projevila na stavu zásob našeho piva, již během dopoledne bylo jasné, že poslední zbývající sud nám nevydrží ani do večera. Bylo nutno vyslat nouzovou depeši Ľudovi, který měl v plánu přijet až v průběhu odpoledne, aby cestou vzal alespoň dvě bedny piva v nejbližším supermarketu.

Došlo ovšem i na lezecké výkony. Počasí nám skutečně přálo, během celého dne nespadla prakticky ani kapka, takže skála byla suchá a umožnila všem vylézt spoustu cest dle výkonnosti každého soudruha. Bechyňská oblast je poměrně kompaktní, přehledná, cesty nejsou příliš dlouhé, takže jsme to sekali jako Baťa cvičky a večer snad nebyl nikdo, kdo by nebyl spokojen s tím jak si zalezl. Kdo nelezl, mohl se věnovat například procházkám v blízké Židově strouze, navštívit Bechyni, případně okusit vodácké sporty, v jednom případě spojené i s koupáním. 

Večer začalo počasí opět malinko zlobit, ale ne natolik, aby nám pokazilo posezení u ohně, při kterém jsme snadno vypili i doplněné zásoby piva. Celý večírek byl důstojně završen tradiční chůzí po žhavých uhlících. Dostatečně občerstveni, vyzpíváni, a se špinavýma nohama jsme se vydali, za doprovodu kapek deště, ulehnout.

 

Od této chvíle byl déšť již zcela nekompromisní, nedělní ráno bylo opravdu velmi mokré, nezbývalo než se sbalit a postupně rozjet do svých domovů. I přesto, že počasí mělo do letního ideálu opravdu daleko, celou akci můžeme hodnotit jako velmi vydařenou, dokonce i účast byla, vzhledem k okolnostem, velice dobrá. Ten, kdo se  z malicherných důvodů nezúčastnil, může pouze litovat. My ostatní jsme odjížděli spokojeni a těšíme se na další podobně vydařené akce. 

 

Hore zdar, Carlos