Články z akcí

Před nedávnem se některý z členů našeho oddílu v kalendáři dočetl, že už začalo jaro. Vzhledem k stavu počasí se jednalo o poměrně šokující informaci, ale po prostudování většího množství dalších kalendářů a diářů jsme museli uznat, že na tom

V sobotu 5.prosince sice chodil Mikuláš, ale až večer. A tak jsme ráno vyrazili směr vlakové nádraží v Třebíči, odkud nám v 9:15 jel vlak do Luk nad Jihlavou. Na ten den hlásili ohromný vítr, všichni jsme byli oblečeni jako sněhuláci. Když jsem se ráno balila, termoska s horkým čajem a náhradní ponožky pro malého Káju Konečného nesměly chybět. Malý Kája každý rok spadne do potoka a velký Kája shání dětské ponožky. Tak proč nepomoci, že? 

Letošní rok je celý takový nestandardní (rozuměj na prd), takže poněkud nestandardně proběhl i letošní ročník Pekelného běhu. V běžném jarním termínu tu údajně řádil jakýsi virus, importovaný ze země Velkého Mao Ce- tunga, což vláda vyřešila vyhlášením stanného práva.

Až donedávna jsme v naší Krajince, po jarní době temna, žili spokojeně. Ovšem poté nečekaně zasedla velká rada našich slovenských bratří a bylo jasno, že se schyluje k velké bitvě. A tak se ukázalo, že zatímco dříve na nás číhalo nebezpečí na jihu, tak nyní představuje hrozbu pro naše křehké evropské společenství přímo česká kotlina….

plánovaný červnový termín na lezecký výlet do chorvatského Omiše nám zhatilo uzavření hranic a tím nemožnost vycestovat. Pořád jsem se tak nějak nevzdával myšlenky na jiný termín a doufal, že situace se bude zlepšovat a přece jen se někam za lezením podíváme. Volba padla na naše oblíbené místo v chorvatské Paklenici…

V pátek 24. července kolem 16:20 přijelo Honzovo červené auto s posádkou v podobě: řidič Honza Škaroupka, Pepa Bajgar a Dušan Krčál. Já jsem přistoupila v Náměšti a jeli jsme směrem na východ. Počasí na víkend mělo být více než teplé, a taky že bylo. K večeru jsme dorazili do Týna nad Bečvou, a hned…

Začnu jako začíná v poslední době mnoho článků. A to tím, že vyzdvihnu jaké výhody má zakáz cestovat do zahraničí. A i já napíšu jak je skvělé poznávat dosud nepoznaná místa v ČR. Pro mě a mé spolulezce se pro tentokrát stalo tím místem údolí Vltavy v okrese Příbram…

Letos nám to jaro začalo nějak divně. Číňani sem poslali jakési svinstvo, kterým se pokusili nabourat veškeré naše tradiční hodnoty. Částečně se jim to také podařilo, protože například společné chození do hospody je jedna z věcí, které naši společnost přímo definují. Uzavření tělocvičen a s nimi i horolezecké stěny byla také pořádná rána pod pás, v našem případě tedy spíše pod sedák…

V roce 2000 na jaře nás Milan přesvědčil, že na Prachově je dobré lezení. První den jsme chodili mezi věžemi s vykulenýma očima a lezli rozlámané čtyřky. Až druhý den Dušan vylezl první „7“. Večer nám místní napsali seznam hvězdičkových cest a my začali objevovat a zkoušet…