TJ Alpin Třebíč z.s.

Když jsem viděl na plakátku poprvé termín letošního závodu, endorfiny v hlavě hlásily stav: těšit se. Běhání k lezení patří, a když u nás v Třebíči nemůžeme běhat po horách, můžeme alespoň do Horek a ještě dál na kopec – jako již do

Všeobecně platné pravdy: Na Mallorce nikdy neprší. Celý ostrov se dá projet do 2 hodin. Tzv. Německý ostrov se spousty něm. rádií. Silnice lemují zídky a soukromé pozemky ohraničené plotem. Malorčané mají demontované blinkry a jejich auta jsou velmi poškrábaná.

  Díky změnám v přístupu k lezcům na Prachově lehce vybledl náš patriotismus, a my se vypravili na Hruboskalsko. Tamní okolí doznalo během let změn, koupák i penzion Podháj mají nové majitele a patří nyní do areálu Sedmihorky. Z vlastní zkušenosti lze doporučit

„Hurááá, jedeeem!“ zní každému z nás v uších už od samého rána. Poslední přesedání z auta do auta v Jindřichově a posádky tří aut jedou vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím. Kdo jel tentokrát? První auto bylo ve složení: Simča a Pepa Bajgarovi, Tomáš Šoukal

Na prvního máje i přes nepříznivou předpověď počasí jsme vyrazili na letošní první pískovcovou výpravu v této sestavě: Pepa, Jirka Zacha, Dušajz, Tomík, Venca, Šárka, Jirka Zajac, Pavel a já (Ifka) do Čech za lezením. Po cestě tam jsme měli

Bylo, nebylo, ale spíše bylo hezky, žádná vedra, komáři, ani vzteklé blesky. Parta lidí všeho věku se ke konci apríla přivázala na lana a pivko v říčce chladila. A co s tím lanem? Jenom tak! Lezli vzhůru, kde hnízdí pták.

Oddílový horolezecký běh letos připadl na neděli 12. dubna. Docela hezké datum, zdálo by se. Což o to, nepršelo, nefoukalo, ani zima nebyla… Jenom půlmaraton o den dříve dal mnoha běžcům-horolezcům řádně zabrat. Ale i tak to bylo dobrý. Fakt