TJ Alpin Třebíč z.s.

Ani nevím, jak se to stalo. Původně, když jsme se domlouvali, jak se pojede a kdy, měl jsem vyjíždět o den později než všichni ostatní. Na místo toho jsem vyjel ještě o den dřív a někam jinam než ostatní. Příčinou

Rok se s rokem sešel a nadešel opět ten čas, kdy povinnost zavelí: Je čas otevřít skály! Jistě by se někde našel rýpal, který by se slabým hláskem odvážil podotknout: „A nejsou 21. května náhodou všechny skály již dávno otevřené?“

Když jsem viděl na plakátku poprvé termín letošního závodu, endorfiny v hlavě hlásily stav: těšit se. Běhání k lezení patří, a když u nás v Třebíči nemůžeme běhat po horách, můžeme alespoň do Horek a ještě dál na kopec – jako již do

Všeobecně platné pravdy: Na Mallorce nikdy neprší. Celý ostrov se dá projet do 2 hodin. Tzv. Německý ostrov se spousty něm. rádií. Silnice lemují zídky a soukromé pozemky ohraničené plotem. Malorčané mají demontované blinkry a jejich auta jsou velmi poškrábaná.

  Díky změnám v přístupu k lezcům na Prachově lehce vybledl náš patriotismus, a my se vypravili na Hruboskalsko. Tamní okolí doznalo během let změn, koupák i penzion Podháj mají nové majitele a patří nyní do areálu Sedmihorky. Z vlastní zkušenosti lze doporučit

„Hurááá, jedeeem!“ zní každému z nás v uších už od samého rána. Poslední přesedání z auta do auta v Jindřichově a posádky tří aut jedou vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím. Kdo jel tentokrát? První auto bylo ve složení: Simča a Pepa Bajgarovi, Tomáš Šoukal