TJ Alpin Třebíč z.s.

Začalo to jako vždy, start v brzkých ranních hodinách. Nabral jsem nejdřív Dušana, Pepu a nakonec Tomíka. Cesta ubíhala tak jako bychom před sebou měli přes tisíc km. Přesně si to nepamatuji, ale myslím že někdy po páté možná šesté hodině jsme byli na místě. Lezení už ten den nemělo cenu, takže proběhlo ubytování a procházka po městě. Následující den to začalo…

Duben, období, kdy všechno pučí a nalévá se, je v našem oddíle, samozřejmě kromě prvních jarních kontaktů se stále ještě nepříliš rozehřátými a vysušenými tuzemskými skalami, již několik let zasvěcen i jedné nepříliš horolezecké činnosti. Tou činností je běh, v našem případě běh Pekelný…

Přestože tato akce byla proklamována jako přespání na stěně v Kuřimi. Zúčastnivší, alespoň teda ti otrlejší, jistě pochopili, že o spaní tu nešlo. Cílem akce nebylo nic menšího, než aby si přišli na své milovníci, lezení, korektního sportovního zápolení, piva…

V roce 2001 jsme se vraceli z prvního výletu do Španělska. Po večerech jsme na parkáčích slyšeli o lezení na Montserratu. A tak jsme se tam zastavili. Tenkrát nebyly mobilní telefony ani přístup na internet. Průvodce jsme neměli, místo na spaní jsme taky nenašli…

Poslední slanění. Sousloví, které je pro většinovou populaci srozumitelné asi jako filozofická debata vedená mezi pastevcem sobů a saippuakivikauppiasem (obchodník s louhem) v nářečí, používaném severovýchodně od Rovaniemi, je pro horolezce ústředím bodem končícího roku. Vánoční trhy, adventní věnce, Mikuláš